Jan Weiss: Miluj svého bližního. Úsměvný příběh o detektivovi, který se snadno dojímal a měl měkké srdce

6. březen 2022

Jaroslav Papáček byl pražským detektivem, který leccos vyšťáral a vyřešil spoustu krásných případů. Jenže byl dle svých slov příliš soucitný, snadno se dojímal a měl měkké srdce. Pracovní povinnosti ho jednou přivedly i na Žižkov. A právě tam definitivně pochopil, že mu chladný detektivní mozek prostě chybí…

Účinkují: Martin Hruška, Pavel Oubram, Jan Dvořák
Napsal: Jan Weiss
Zvukový mistr: Jiří Volf
Režie: Lubomír Koníř
Natočeno: v českobudějovickém rozhlasovém studiu v roce 2011

Úsměvná povídka Jana Weisse Miluj svého bližního vyšla v knize Příběhy staré a nové, kterou v roce 1954 vydalo nakladatelství Československý spisovatel. Rozhlasovou podobu dostala v roce 2011 ve studiu v Českých Budějovicích, text načetli herci Jihočeského divadla.

Jan Weiss se narodil v květnu 1892 v podkrkonošské Jilemnici. Vystudoval gymnázium a začal ve Vídni studovat práva. Jenže vypukla první světová válka a on musel narukovat.

Bojoval nejdříve na italské, pak na ruské frontě. V roce 1916 byl na Ukrajině zajat a odvezen do zajateckého lágru Tockoje, později byl přesunut do tábora Berezovka. V roce 1917 se přidal k československým legiím, k záložnímu pluku v Žitomyru. Ačkoliv měl kvůli omrzlinám amputovaných několik prstů na nohou, absolvoval plný výcvik a zúčastnil se i bojů u města Penza, o čemž později napsal stejnojmenné drama, které po skončení války vyšlo v časopise Legionářské besedy.

Psát začal už v legiích. Barák smrti, povídková sbírka inspirovaná pobytem v drsných zajateckých táborech vyšla v roce 1927. Po návratu do nově vzniklého Československa v roce 1920 začal Jan Weiss pracovat jako účetní na ministerstvu veřejných prací a zůstal tam až do odchodu do důchodu v roce 1947.

V roce 1928 vydal svůj zřejmě nejznámější román Dům o tisíci patrech, šílený sen zajatce blouznícího v tyfové horečce na pryčně v lágru, kterým se zařadil mezi průkopníky české sci-fi literatury.

Jan Weiss zemřel před 50 lety, 7. března 1972 v Praze.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?