Ján Sliacky: Když jsem já byl tenkrát kluk…

8. prosinec 2020

Když jsem já byl tenkrát kluk… To jsou slova známé písně Karla Gotta. Pamatuju se docela přesně, jak při téhle písničce babička nejednou zavzdychala a dávala Mistrovi za pravdu. A sama pak vzpomínala na časy, kdy ona byla mladou dívkou.

Často se nám zdá, že „věci“ už nejsou takové, jaké byly dřív. Když říkáme: „nejsou takové“, většinou máme na mysli to, že nejsou tak krásné, že dnes jsou ošklivější. Všimli jste si toho?

Rád koukám na starší české filmy. Vzpomínáte si třeba na záběry z komedie Jen ho nechte, ať se bojí? V té jsem poprvé uviděl Český Krumlov. Nebyl to hezký pohled…

Nikdy jsem nechtěl do Krušných hor. Znal jsem z televize ona košťata vyrůstající ze země, nevím proč nazývaná stromy.

Když jsem Krušné hory později navštívil, byly krásné, nemohl jsem se na ně vynadívat.

Jistě. Mnohé se změnilo, ale určitě ne všechno k horšímu. A v případě, že se nám zdá, že řeky byly čistší, může být dobrým plánem s tím něco udělat. „Posnažit“ se, aby tráva byla opět zelenější a slib závaznější.

I sám Mistr jednou v televizním rozhovoru - který jsem viděl - zdůraznil, že jeho písně nemohou nic změnit, že změna je vždy na nás.

autor: Ján Sliacky
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.