Jan Flaška: Otevřený vskaz Ježíškovi
Našel jsem na parapetu, za jedním málo používaným oknem našeho domu, dopis. Nadepsaný byl „VSKAZ PRO JEŽÍŠKA“.
Ne, neležel tam už od prosince. Má sedmiletá dcerka přiznala, že ho tam položila někdy v půlce května. Vysvětlil jsem jí, že Ježíšek si její dopis jistě nevezme, protože poštu vybírá jen v době adventu, a ten je až za dlouho.
Mám v ježíškovských věcech určité zkušenosti, takže jsem počkal, až dcerka usne, a rozhodl se si dopis přečíst. Přesto jsem se cítil dost nesvůj, když jsem ho otevíral. Nejsem zvyklý číst poštu, která není určená mým očím.
Jan Flaška: Soukromá územíčka
Když vyjdete ven, nějak automaticky počítáte s tím, že některé části města či krajiny jsou přístupné každému, zatímco do jiných se nevstupuje, protože jde o soukromé prostory.
Znám trochu přání svých dětí, takže mi bylo jasné, co v dopise najdu: dcera bude po Ježíškovi požadovat koně. Upřímně řečeno, ani se jí nedivím – rychlost, s jakou si ukládá bokem dvacetikoruny na zakoupení koně, nepřipadá dostatečná ani mně. Být na jejím místě, taky bych chtěl koně už teď, abych ho měl na prázdniny. V prosinci je člověku kůň spíš nanic.
Jenomže v dopise nestálo nic o koních. Dokonce se nezmiňoval ani o hračkách. Nebyla v něm vůbec žádná přání.
„MÁM PRO TEBE TOLYK OTÁZEK,“ začínal. Pod tím dětský obrázek smutné, zvědavé holčičky, doplněný plejádou otazníků.
„VEZMEŠ MŮJ VSKAZ Y TEŤ? – UMÍŠ LÉTAT? – NAKRESLÍŽ SE MY? – UKÁŽEŠ SE MY? – GDE LEŽÍŠ?“
Povzdychl jsem si – kdybych tak na tohle uměl odpovědět! Copak tohle nejsou ty nejzákladnější otázky, které si klademe my všichni? Člověk nemusí být nutně křesťan, aby ho občas napadlo něco jako „Slyší mě Bůh i v tuhle chvíli? Kde ho mám hledat? Jak vypadá? Jak mám poznat, jestli vůbec existuje? A pokud ano, kde vlastně?“
Opatrně jsem dopis zabalil a vrátil ho zpátky na parapet. Budeme teď společně se dcerkou čekat, jestli nám na něj někdo odpoví. A mezitím ona bude dál spořit dvacetikoruny na koně a já přemýšlet, kam ho dáme, až na něj jednou našetří.
Související
-
Jan Flaška: Babičkovské PR
V době baroka patřili k nejvzdělanějším lidem piaristé. Svým rozhledem ovlivňovali příslušníci řádu piaristů smýšlení prostých lidí.
-
Jan Flaška: Dobro, zlo a Budulínek
Od té doby, co čtu dětem pohádky, jsem si všiml, že jsem čím dál tím podezřívavější k příběhům, v nichž dobro vítězí nad zlem.
-
Jan Flaška: Papír ničím nenahradíš
Ať si kdo chce, co chce, říká, jsou věci, které prostě nejde nahradit. Třeba papír. Jsou chvíle, kdy si prostě nedokážu představit, že by vůni papíru, jeho tichý še...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
