Jan Flaška: Adrenalinový národ
My Češi milujeme adrenalin. Nedokážeme si odpustit onen pocit, kdy nám v krvi stoupá hladina tohohle hormonu vzrušení. Ne každý z nás má ale čas skákat na laně nebo metat kozelce s prknem přišroubovaným na nohy.
Pro běžného českého člověka získat adrenalin neznamená sjet po zadku holou skálu, ale spíš hodit klíče do kanálu. Stačí mu to k tomu, aby mohl nadávat na blbý kanál, na blbé klíče a hlavně na blbý Čevak, který za všechno může.
Nejjednodušší způsob, jak si do žil napumpovat adrenalin, totiž není skákat bungee jumping, ale pořádně se naštvat.
Mohl bych teď promluvit o tom, jak se dokážeme vyvztekat na politicích, úřednících, uprchlících, psících či kolemjdoucích na ulicích. Jenže to jsou jen takové špičičky ledovce, které ukazují, že adrenalin máme v genech. Nemůžeme za to. Jen se chováme jako narkoman, jemuž se nedostává drogy. Když nemáme moc na co nadávat, začne nám adrenalin chybět – a tak si něco – nebo někoho – prostě najdeme.
Jan Flaška: Otevřený vskaz Ježíškovi
Našel jsem na parapetu, za jedním málo používaným oknem našeho domu, dopis. Nadepsaný byl „VSKAZ PRO JEŽÍŠKA“.
Abych nemluvil úplně teoreticky, uvedu příklad, který považuju za esenci chování českého člověka. Možná jste si toho všimli taky: když do kina nebo do divadla přijde malý český člověk, většinou si vybere místo někde v bezpečí. Sedne si někam dozadu, aby na něj nebylo moc vidět.
Stačí ale zhasnout a náš člověk začne hlasitě nadávat lidem, co sedí před ním, že přes ně nevidí na jeviště. Vykřikovat, že nemůže přečíst titulky, protože tady zezadu na ně není vidět. Stěžuje si, že herci mluví moc potichu a není jim rozumět. Po takhle probrblaném představení se odebere domů a napíše na představení strhující recenzi. Tedy takovou, co to představení, herce i diváky pořádně strhá.
Jestli vás tohle moje zjednodušení, tohle šťouchnutí do nás Čecháčků zvedlo ze židle (ať už sedíte v jakékoli řadě), dosáhl jsem svého. Neměl jsem totiž v úmyslu nic jiného než vám pomoci k vaší denní dávce pravého českého adrenalinu.
Související
-
Jan Flaška: Soukromá územíčka
Když vyjdete ven, nějak automaticky počítáte s tím, že některé části města či krajiny jsou přístupné každému, zatímco do jiných se nevstupuje, protože jde o soukromá místa.
-
Jan Flaška: Babičkovské PR
V době baroka patřili k nejvzdělanějším lidem piaristé. Svým rozhledem ovlivňovali příslušníci řádu piaristů smýšlení prostých lidí.
-
Jan Flaška: Papír ničím nenahradíš
Ať si kdo chce, co chce, říká, jsou věci, které prostě nejde nahradit. Třeba papír. Jsou chvíle, kdy si prostě nedokážu představit, že by vůni papíru, jeho tichý še...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
