Jan Cempírek: Žádné krabičky s dírami do hrtanu, proti kouření má šanci jen láska

Tak například redaktora pana Václava, se kterým jednou za čas telefonuji. Nejpozději po třetí větě se na druhé straně přístroje ozve savý zvuk, následován brzkým výfukem - ano silný kuřák Václav potáhl z cigárka a po zpracování plícemi vypustil dým.

Tato zvuková kulisa patří k telefonátům s redaktorem jako žaludová pistole k loupežníku Rumcajsovi. Předpokládám, že zdraví Václava asi není nejstabilnější, ale žádná protikuřácká kampaň mě o tento zvuk redaktorova labužnického pokuřování nemá šanci ochudit.

Nebo mám rád návštěvy ředitele jisté novinové firmy, pana K. Má ve své kanceláři popelník a s gustem nabízí návštěvám čoudící hřebíčky do rakví, jako by za okny nezuřila protikuřácká hysterie. Pro mě je posledním mohykánem časů, kdy zahulené kanceláře byly standardem a člověku stačil do práce jeden prokouřený oblek, který při návratu domů nechával větrat v garáži.

Leč, časy se mění.

Včera jsem mluvil s oním redaktorem Václavem. Hovor to byl dlouhý a já si na jeho konci uvědomil, že jsem ani jednou nezaslechl onu charakteristickou zvukovou kulisu! Nasání, zpracování a vyfouknutí! Nic!

„Václave, děje se něco?“ - otázal jsem se plný úzkosti, protože pokud redaktor přestal kouřit, může to znamenat jediné - podlehl kampani ministra zdravotnictví a téměř na smrtelné posteli své vášně zanechal.

Václav se podivil. „Co by se jako mělo dít?“ „ No, že nekouříš!“ „ Jo tak. Jak je ti známo - začal jsem chodit s tanečnicí M. A ona mi řekla: buď cigára, nebo já. Tak jsem přestal.“

A je to tady! Napíšu ministrovi. Žádné nátlakové zákony, žádné krabičky s dírami do hrtanu, nic takového. Předepisujte lásku, ministře. Lásku s velkým L. Ta jediná udělá z kuřáků zdravé a pokorné svatoušky.