Jan Cempírek: Svůdcem rituálních kamenů

Jednoho dne tedy stojím na prahu areálu. Místo energie mě však vítá dáma na kole, mává kasírtaškou. Platím vstupné a ptám se paní, proč to kolo? Strážkyně kasy prozrazuje: Lidé jsou koumáci, obchází pokladnu a utíkají bez placení. Poslední slova volá ze sedla, neboť tryskem odjíždí k opačnému koutu areálu chytit zájezd Korejců.

Pomalu jdu ke kruhu. Najednou si uvědomuji, že jsem zde sám. Korejci prchli do polí a paní pokladní hlídá za kopečkem. Sám ve Stonehenge! Vzácný moment! Tisknu se zády na středový kámen, přivírám oči. Z této strany má balvan sejmout negativní energii a na druhé straně pak do člověka nalít energii novou, čistou. Tak praví návod.

Náhle cítím dotek. Otevírám oči. Huš! Na kámen se tiskne, hned vedle mě, cizí mladík s dredy. Zlobím se. Nevíte, že tady může bejt jenom jeden? Mladík se mračí a odchází. Opět zavírám oči. Nacházím přerušenou nit, pokračuji v odevzdávání špatného. Konečně jsem vycuclý, přecházím ke druhé straně menhiru.

A teď nasaju novou sílu a budu korbič jak Bivoj! U paty kamene ale sedí dredař. Zase vy? Mladík se na mě dívá pohledem ufona. Jo, říká, sedí dál. Vzdávám se. To jsem dopadl! Vyždímaný jak citrón a novou energii mi sosá dredař!

Vycházím mátožně z kruhu, jdu k rybníčku, kde chvíli sedím u několika menších menhirů. A vracím se k pokladně.

Paní na kole mě už vyhlíží. Tak co, dobrý? Ani ne. Jen támhle u rybníčka mi bylo fajn, prozrazuji. Paní ožívá. Zajímavé! Tam máme ženské energetické kameny. Který kámen vás přitahoval nejvíce? Přiznávám, že mi bylo dobře celkově. Pokladní se žulí. Kamenům říkáme Sudičky. Ony s vámi flirtovaly, pane!

Náhle cítím příliv tolik hledané síly. Flirtovaly se mnou kameny? Wow! Moje ego bobtná. Se mnou flirtují šutry! To jsem ale bejk! Chci svou radost sdílet s paní pokladní, ale už mě neposlouchá. Ujíždí za partou Pražáků, kteří se ke Stonehenge plíží od západního valu.