Jakoby. Nová epidemie zachvátila češtinu
Před pár lety bylo všechno o něčem. Pivo bylo o trubkách, dovolená byla o počasí a auto bylo o kolech. Dneska je tohle už o ničem a češtinu zachvátila epidemie jakoby.
Občas zaslechnu úryvek řeči, kde tohle přemnožené slovo tvoří dobrou polovinu.
Infekce je to plošná. Zatímco hory a soupeři jsou pokořovány jen ve sportovním zpravodajství a málokdo kromě politiků vysílá signály, jakoby používají všichni – od těch politiků až po obsluhu na pumpách.
Dokonce už nějakým hůř hlídaným přechodem překročilo hranici mluveného jazyka, protože nedávno jsem ho viděl natvrdo použité v psaném zpravodajství.
Jakoby se nám jakoby přemnožilo. Už je to jen výplňový zvuk, takové „ééééé…” pod makeupem.
Jste kolaři, nebo cyklisté? Rozdíly jsou v technice, oblečení i mluvě
Jsem spíš kolař než cyklista a ta dvě slova rozhodně neznamenají totéž. Nejdřív ty dva rozeznáte podle blatníků.
Nemůžete ho použít v popisu věci, která jinou věc jen připomíná, ale svou podstatou je jiná. Nikdo by vám nerozuměl, protože infikovaní to slovo neslyší a imunní menšina na něj musela v zájmu dorozumění rezignovat.
Dále se dá očekávat, že až epidemie pomine, slovo jakoby z jazyka na čas zmizí. Bude ho škoda, protože by se s ním ještě dalo leccos zažít. Třeba jakoby těhotné partnerky, policistu rozdávajícího jakoby pokuty nebo lékaře, který vám oznámí, že jste jakoby zdraví.
Nedávno jsem málem upadl, když jsem v zamyšlení polevil v pozornosti a náhle za sebou uslyšel „narodila jsem se jakoby 1995.”
Související
-
Jiří Březina starší: Zmizelé přechody
Je obecně známo, že o Velikonocích odlétají zvony do Říma. Kam a proč ale odlétly ty desítky budějovických přechodů pro chodce, ví Bůh.
-
Jiří Březina starší: Spojování
Tuhle mě napadlo, kolik zařízení z mého dětství by zvládlo spojení s těmi, která používáme dnes. Vyšla z toho malá inventura technického pokroku…
-
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
