Jak vzniká rozhlasová hra? Herci musí mít hlavně velkou představivost

Natáčení rozhlasové hry Vesnice roku v činoherním studiu Českého rozhlasu České Budějovice
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Natáčení rozhlasové hry Vesnice roku v činoherním studiu Českého rozhlasu České Budějovice

V činoherním studiu v budově budějovického rozhlasu se pravidelně scházejí známí herci. Letos v září tu natáčeli rozhlasovou hru Vesnice roku, kterou napsal Jan Míka. Pod vedením režiséra Lubomíra Koníře v ní účinkují mimo jiné Václav Postránecký a Oldřich Vlach.

Příběh vypráví o zastupitelstvu fiktivní obce Kozlov. „Veřejnost žádá zbudování slušné silnice, ale zastupitelstvo to odmítá a provede jakousi demonstrační jízdu autobusem. Hra začíná v momentě, kdy se toto zastupitelstvo ocitá před nebeskou branou. Postupně se dozvídáme, že jízda asi nedopadla úplně dobře a má se rozhodnout, kdo se vrátí na zem a kdo půjde do nebe nebo pekla,“ přibližuje režisér Lubomír Koníř.

Herci Václavu Postráneckému scénář připomněl dřívější hru Pro každého nebe, v níž účinkoval, a těší se na výsledek. „Obě jsou to komedie, ale s velkým přesahem. Díla pana Míky mám velice rád a myslím, že i Vesnice roku se moc povedla. Očekávám, že posluchači se budou bavit,“ říká.

Jeho postavu režisér při natáčení označoval jako alfa samce. Herec neměl problém se do ní vžít. „Mě nejvíc těší, když se můžu v rolích proměňovat. Baví mě, když mě lidé vidí v různých variantách a tahle role k tomu dává hezkou příležitost,“ komentuje Václav Postránecký.

V Českých Budějovicích nenatáčel poprvé. „V místním rozhlase jsem byl už v roce 1963, když jsem sloužil ve Čtyřech Dvorech u tankistů. Tenkrát mě vytáhli z kasáren, abych si vydělal k žoldu nějakou korunu, takže jsem tady občas něco točil,“ vzpomíná.

Ve Vesnici roku dále lidé uslyší hlas Oldřicha Vlacha, který se podle svých slov velice bavil tím, jak jsou ve scénáři vystižené lidské slabosti a chyby. Nechybí ani herci Jihočeského divadla, například Lenka Krčková ztvární servírku Bohdanu. „To je docela zajímavá postava. Na začátku vypadá jako taková lehčí dívka, ale nakonec se vyjeví úplně v jiných barvách,“ prozrazuje.

Práce v rozhlase se od divadla velice liší. „Rozhlas je záležitost hlasu a máte omezené prostředky k vyjadřování. Na jevišti používám tělo a mohu obohatit roli tím, co divák vidí, v rozhlase to nejde. Zároveň je tu práce intimnější a civilnější. Bezvadné je, že se všechno dá natočit znovu, stříhá se a herec nezná výslednou podobu, dokud si to neposlechne,“ popisuje Lenka Krčková.

Natáčení rozhlasové hry Vesnice roku v činoherním studiu Českého rozhlasu České Budějovice

Studio je podle ní zvláštní umělý svět, v němž si herec musí umět spoustu věcí představit a musí si zvyknout na svůj hlas. „Je to hodně o představivosti a mě to moc baví. Mrzí mě, že se rozhlasových her nedělá více. Já jsem totiž s rozhlasem vyrůstala, můj děda tu pracoval a mám ráda mikrofon,“ dodává.

Příprava jedné rozhlasové hry zabere měsíce, někdy i roky. „Reálně ta práce trvá dny, ale to by člověk nemohl dělat nic jiného. Ve skutečnosti máme i jiné povinnosti, takže natočený materiál se odkládá a zpracováváme jej až za nějakou dobu. Ono je to mnohdy i lepší, že má člověk odstup,“ říká Lubomír Koníř.

Premiéru hry Vesnice roku uslyší posluchači Českého rozhlasu České Budějovice letos v období Vánoc.

Reportáž z natáčení si poslechněte v pořadu Vltavín v odkazu výše.