Jak se sedí ve válečné stíhačce? Není to nic pohodlného, už i nastupování dá zabrat
Ve Vltavínu vás čeká připomínka Cyrila a Metoděje a procházka parkem Hlaholice v Boršově nad Vltavou. Pak zavítáme do Horních Kněžeklad k soše Jana Husa, do Stráže nad Nežárkou za Marií Martínkovou a na závěr si připomeneme letce Prokopa Brázdu.
Když si uděláte výlet do jihočeského Boršova nad Vltavou, zajeďte si do parku, který se jmenuje Hlaholice. To je staroslověnské písmo, které se dnes používá už jen výjimečně a které vytvořil Konstantin ze Soluně, tedy člověk dnes známý hlavně jako svatý Cyril, bratr svatého Metoděje. A jak se hlaholice dostala do Boršova? Všechno začalo v nedalekých Záhorčicích, a to velice nenápadně.
Stejně nenápadně začal i příběh sochy Jana Husa na návsi v Horních Kněžekladech na Českobudějovicku.
A když už jsme u červencových výročí, připomeňme, že druhého července 1915 se narodil v Kosově u Kamenného Újezda Prokop Brázda. Zprvu obyčejný jihočeský kluk, později pak letec 313. stíhací perutě Britského královského letectva za druhé světové války, který absolvoval 325 bojových startů. V nahrávce se Zdeňkem Sadeckým z Czech Spitfire Clubu také zjistíte, jak se sedí ve válečné stíhačce. Není to nic pohodlného, už i nastupování dá zabrat...
Na závěr Vltavínu uslyšíte hlas Marie Martínkové, která se osudovou souhrou okolností stala společnicí pěvkyně Emy Destinnové a prožila s ní podstatnou část její kariéry. Později pak byla ředitelkou zámku Emy Destinové ve Stráži nad Nežárkou. A ještě později spisovatelkou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
