Jak se chladí zvířata? Psi si lehnou na bok, ptáci roztáhnou křídla a někdy si dokonce močí na nohy

Vedro nedělá dobře ani zvířatům. Proto vyhledávají stín, minimálně se pohybují a snaží se ochladit. Živočichy, kteří žijí v tropických oblastech, příroda vybavila obrannými mechanismy, díky nimž horké počasí zvládají. V rubrice Pojďte s námi za zvířaty o nich mluví lektorka Zoo Hluboká Isabela Okřinová.

Nejznámějším pouštním zvířetem je velbloud, který snese velké přehřátí. „On to má dobře spočítané. Když jsou vysoké teploty, hodně se přehřívá, ale veskrze mu to nevadí, protože to naakumulované teplo využije přes noc. V pouštních oblastech se totiž teploty střídají, přes den je velké horko, na noc se výrazně ochladí. Velbloud teplo využije v noci, aby mu nebyla zima,“ popisuje Isabela Okřinová.

Zvířata žijící v tropických oblastech typicky nemají hustou srst ani silné opeření, příznačná je i jejich barva. „Bývají většinou světlá, světle hnědá, nebývají černá, protože tato barva poutá hodně slunečního záření,“ potvrzuje lektorka.

Obranné mechanismy podle ní nechybí ani živočichům mírného pásu. Například psovité šelmy vypláznou jazyk a zrychleně dýchají, aby se ochladily. „Navíc mají na těle místa, kterým se říká chladicí okna. Jsou většinou na podbřišku. Můžete si všimnout, že když se chce pes zchladit, většinou si lehne na bok, tím se trochu ochlazuje přes tato místa,“ uvádí.

Ptáci se širokými křídly využívají fyzikální zákonitosti –  roztáhnou křídla a nechávají kolem proudit vzduch. „No, a potom mají ještě jednu spíš kuriózní vychytávku. Když si potřebují ochladit nohy, tak si je počůrají,“ prozrazuje lektorka.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.