Já jsem vždycky říkala, muzikanta a zedníka za muže nechci, vzpomíná Terezie Rožboudová, až se vdala za kapelníka a zedníka v jedné osobě

„Já jsem vždycky říkala, muzikanta a zedníka za muže nechci. Ti jsou pořád pryč. A pak – najednou tu byl muzikant a zedník v jedné osobě,“ usmívá se, když vzpomíná na seznámení s manželem Václavem. „Potkali jsme se u muziky, byl to fešák. Později jsem si zpívala písničku Já jsem se tak ráda vdávala, abych dělat nemusela. Muž mi koupil krávu, já musím na trávu, toho jsem se nenadála,“ sype z rukávu text populární lidové písničky. „Ale on opravdu měl krávu, prase, slepice, králíky. A to jsem musela všechno obstarávat já, švadlenka! Naštěstí jsem z domova věděla, jak se o zvířata postarat,“ popisuje své manželské začátky v Němčicích.

Terezie Rožboudová se narodila v Lipanovicích, vzdálených jen pár kilometrů od Němčic. „Lipanovice byly v té době víc německé, nás Čechů tam bylo málo. Tatínek pracoval jako cestář, byl ale zároveň činný jako divadelní ochotník a v Pošumavské jednotě,“ vypráví o svých kořenech. „Těsně před válkou, než přišel Hitler, proto pro něj lidé ve vsi postavili šibenici a museli nás přijet zachránit vojáci,“ vzpomíná na dramatické okamžiky na konci třicátých let.

Celé vyprávění Terezie Rožboudové si poslechněte online.