Ivan Mls: Roušky

Umíte si představit, že byste třeba ještě v únoru vyrazili se zakrytým obličejem někam na nákup? Rázem byste byli krajně podezřelí, to v tom lepším případě, v tom horším by vaše zakuklení vyhodnotili za loupežnické maskování a volali na vás ochranku nebo policii. Dneska vás s odhaleným obličejem do obchodu vůbec nepustí, čím je člověk zahalenější, tím líp.

Nošení roušky má i své další výhody – muži se kupříkladu ráno nemusí zdržovat holením, protože pod rouškou je úplně jedno, zda jste zarostlí jako Ezau, nebo máte tvář holou jako miminko. Navíc, vousy působí tak trochu jako suchý zip a rouška z obličeje nesklouzává, jak mám otestováno. A předpokládám, že ženy zase ušetří hodně peněz za rtěnky.

S rouškou se také můžete komukoli smát do obličeje, šklebit se na něj, a popřípadě i vyplazovat jazyk – aniž byste za to něco schytali. Prostě to vaše okolí neuvidí.

Trochu problém je se zdravením lidí – sice se lidé teď na ulicích vyskytují velmi řídce, nicméně, když náhodou potkáte známého, nepoznáte ho. A pokud vás váš známý náhodou pod vaší maskou pozná a vy jeho ne, bude si o vás myslet, že  jste pěkný nezdvořák, když ho ani nepozdravíte. Sice jsem už slyšel  o inovativním nápadu, že bychom mohli nosit roušky s viditelně napsaným jménem, ale obávám se, že to by zase narazilo na GDPR, tedy ochranu osobních údajů.

Takže raději zůstaňme anonymní. Ostatně, právě taková rouška nakonec může být docela dobrým identifikačním znakem – jak se tak kolem sebe rozhlížím, když občas někoho potkám, jen málokdo má nějakou prefabrikovanou roušku: domácí dílny zapracovaly a je vidět, že zlaté české ručičky, když je potřeba, pořád ještě existují.