Ignác Šechtl pořídil první fotografii Tábora. Tradice rodinného fotoateliéru přežívá po generace

Ignác Šechtl se narodil 26. května 1840 v Praze do rodiny mlynářského mistra. Krátce pracoval jako písař u zasilatelské firmy v Praze, ale v roce 1863 odešel do Kladna, kde se vyučil fotografickému řemeslu. V roce 1865 získal živnost.

Zkoušel štěstí v různých městech a živil se i jako kočovný fotograf. V roce 1876 se po úmrtí své první ženy usadil v Táboře, kde se už předtím seznámil se svou druhou manželkou Kateřinou Šťastnou. Ta byla švagrovou Karla Němce, zahradníka, pedagoga a syna Boženy Němcové, který v té době působil jako pedagog v Táboře.

Do jihočeského města přišel Ignác Šechtl už jako profesionální fotograf. „On měl takovou specialitu, že pořizoval daleko víc snímky v exteriéru. Tehdy to byl ještě mokrý kolodiový proces, skleněná deska se musela polít emulzí, vyfotografovat a ustálit dřív, než uschla. Proto fotografové často pracovali jenom v ateliéru, kde měli všechno vybavení. Ignác ale dělal venkovní snímky,“ popisuje jeho pravnučka Marie Michaela Šechtlová.

„Vyfotografoval třeba sochu v Plzni, psaly o tom noviny, protože to tehdy vyvolávalo velké vzrušení. Udělal fotografii Blatné, Nepomuku, Prachatic, pravděpodobně to byly první snímky těch měst. Pořídil i nejstarší fotografii Tábora už v roce 1868, čili ještě dřív, než sem přišel natrvalo,“ dodává.

Ignác Šechtl měl nejprve ateliér na dnešním náměstí Mikuláše z Husi. Začal spolupracovat s místním vyhlášeným fotografem Alexandrem Seikem. Po jeho odchodu do politiky převzal ateliér na dnešní Třídě 9. května. Tam už byl ateliér pod názvem Šechtl a Voseček.

S tím je spojená rodinná legenda. V roce 1877 se Ignácovi narodil syn Josef Jindřich a ve stejný den prý potkal v hospodě obchodního cestujícího Jana Vosečka. „Tehdy chlapi nebývali u porodu, a tak Ignác šel do hospody. Tam se potkal s nějakým mladíkem, který prodával galanterii a strašně ho to otravovalo. A jak tam tak seděli a povídali a čekali, údajně mu Ignác Šechtl řekl: Jdou se mnou, já z nich udělám fotografa,“ vypráví Marie Michaela Šechtlová.

„A když se blížili k baráku, tak už na něj ženský volali: Máte kluka. A on říkal: No, ještě jednoho si vedu. A Voseček u nás zůstal. Můj táta si dlouho myslel, že je to jeho dědeček. Nikdy se neoženil, nikdy od Šechtlů neodešel, prostě patřil do rodiny,“ doplňuje.

Ignác Šechtl fotil portréty, osobnosti i významné stavby a akce, například odhalení pomníku Jana Žižky od sochaře Myslbeka. Známé jsou jeho fotografie císaře Františka Josefa I., který v roce 1901 navštívil Tábor. Na konci 19. století propadl i další novince – kinematografu. Na počátku 20. století byl jeho ateliér na hlavní třídě největším fotoateliérem na českém jihu.

Ignác Šechtl zemřel 6. července roku 1911. Na jeho práci pak navázal syn Josef Jindřich Šechtl, vnuk Josef Šechtl a dnes udržuje tradici pravnučka Marie Michaela Šechtlová.

Na počátku 20. století se ateliér zaměřoval hlavně na pořizování portrétů, snímků na občanské průkazy a tabla nebo svatební fotografie. Po nástupu komunistického režimu ale nastaly těžké časy. Živnost převzal po Josefu Jindřichu Šechtlovi jeho syn Josef se ženou Marií, jenže v roce 1953 byl ateliér združstevněn.

„Rodiče měli svatbu v květnu 1948 a dostali ateliér. Tehdy se pořád ještě věřilo, že komunisté mluví pravdu a že malé rodinné firmy zůstanou rodinné. Kompletně celý ateliér opravili, nakoupili nové vybavení, dali všechno do pořádku, no, a v roce 1953 se z firmy Šechtl a Voseček stalo Družstvo fotografie,“ vypráví Marie Michaela Šechtlová.

Část archivu z let 1930 až 1950 naházeli komunisté údajně do táborské nádrže Jordán. „Já mám od maminky jenom takovou prazvláštní historku, že to viděl pan profesor, který tam bydlel. Všiml si, jak tam hází nějaké divné pytle, tak to šel říct na policii, protože si myslel, že jsou to mrtvoly,“ zmiňuje.

Josef Šechtl byl dokonce rok ve vězení, rodinu sledovala StB. Spolu s Marií se pak za komunismu věnoval volné tvorbě.

V roce 2004 Marie Šechtlová založila v Táboře muzeum fotografie, a tím obnovila firmu Šechtl a Voseček. Marie Michaela Šechtlová tak dnes stále se svou rodinou digitalizuje archiv a připravuje výstavy.