Hřbitov v Horní Vltavici zaujal také Seiferta. Pohřbili tu vojáka i s granáty nebo „krále šumavských hajných“

Hřbitov u kostela v Horní Vltavici je místo se silnou atmosférou, které zaujalo i Jaroslava Seiferta. Slavný básník jezdil na rekreaci do sousední Zátoně a chodil mimo jiné k opuštěným a chátrajícím hrobům staré německé Šumavy. Právě tam se zrodil známý verš: „A co je smutnějšího nežli hrob, který je hrobem hrobu?“. Báseň s názvem Hřbitov v Horní Vltavici se objevila v rozšířeném vydání sbírky Přilba hlíny.

Hned vedle hřbitova měl na faře letní byt herec Zdeněk Štěpánek. S druhou ženou Soňou a dvěma syny tam pobýval vždy od jara do podzimu. Soňa Štěpánková je dokonce na své přání na hřbitově pochovaná.

Dnes na faře žije spisovatel a vedoucí volarského kulturně-informačního centra Jaroslav Pulkrábek. Zajímavé je podle něj například místo v pravém horním rohu hřbitova, kde leží mladá židovská dívka, jedna z obětí známého Volarského pochodu smrti.

„Pomník neznámé židovce postavili nadšenci ze Znojma. Je z kolejnic a pražců, které mají symbolizovat transport do koncentračního tábora. Zajímavostí je, že ta kolejnice byla vyrobena pro trať Plzeň – České Budějovice v druhé půlce 19. století, takže je to originální kus železnice,“ ukazuje.

Upozorňuje také na jedno tajemství hřbitova. „Je tam pochován německý voják, kterého tam pohřbili na konci války tak, jak byl – s municí, s granáty. Ležel tam dva roky, než úřady zjistily, že se stalo něco nepatřičného. Tak se to vyšetřovalo a bylo nařízeno to místo označit, aby se tam nekopalo, protože tam byly ty granáty. Jenže v padesátých letech hřbitov zpustl, zarostl a dneska už nikdo netuší, kde ten hrob může být, takže jednou se tu možná někdo bude divit,“ vypráví.

Čtěte také

Opuštěný hřbitov ve vesničce Hodňov u Lipna obnovují nadšenci. Vztyčili desítky starých náhrobků

Na hřbitově v Horní Vltavici leží třeba také „král šumavských hajných“, jak se přezdívalo Walterovi Palečkovi, který zemřel v roce 1967. Působil jako hajný ve službách Schwarzenbergů na Borových Ladech a Filipově Huti. Proslul jako nekompromisní bojovník proti pytlákům.

Na odlehlé Roklanské chatě u bavorských hranic se dostal do několika ozbrojených střetů s bavorskými pytláky. Po jednom z nich mu dokonce hrozila pomsta, a tak musela být jeho rodina dočasně odsunuta na Třeboňsko.

Nejdramatičtější událost života Waltera Palečka se odehrála v roce 1937 na Březníku. Druhý den po nastěhování do tamní hájovny byl při obchůzce revíru postřelen ze zálohy do zad. V plicích mu zůstalo přes dvacet broků, přesto přežil a dál sloužil v šumavských lesích.

Walter Paleček se stal i předlohou pro polesného Palečka v komunistickém filmu Král Šumavy jako symbolický záporný hrdina představující temnou minulost pohraničních lesů.

Dále na hřbitově v Horní Vltavici na Prachaticku odpočívá třeba majitel šumavských skláren Wilhelm Kralik a celá jeho rodina.