Hana Hosnedlová: Fotka z minulosti

Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikrofon, studio, zvuk (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Blížící se výročí upálení Jana Palacha mi vrátilo vzpomínku na celkem nedávnou příhodu. V jednom z vydání Literárního fóra, almanachu jihočeských spisovatelů, byl uveřejněn článek s názvem Živá pochodeň číslo 1.

Reflektoval výstavu, kterou k loňskému padesátému výročí tohoto burcujícího činu z dokumentárních fotografií připravila Bohuslava Maříková, kurátorka fotogalerie Nahoře v českobudějovickém Metropolu.

Článek byl doplněn fotografií Otty Seppa, na níž dívka v zimníku a s kožešinovou čepicí stojí před zástupem studentů s vlajkami a drží v obou rukou zvětšeninu Palachovy podobizny. Snímek byl v textu doprovázen i otázkou – kdo asi byla tahle dívka a jaké byly její další osudy?

O pár měsíců později se mi ozvala Helena Bendová z Křemže, která v odvážné studentce poznala svou vrstevnici a přítelkyni Evu Přibylovou, nyní Beranovou. A pomohla mi se s ní i spojit a připomenout si tak onu vyhrocenou dobu.

Třebaže paní Eva tvrdí, že se do minulosti neohlíží a žije přítomností, nyní v Praze v kruhu rodiny a vnoučat, velice dobře si vzpomněla na lednový studentský pochod v roce 1969 k uctění Palachovy památky.

I na výhružný postoj tehdejšího vedení Vysoké školy zemědělské, kterou v té době studovala. Přesto se k pochodu s Palachovým portrétem připojila. Nečekala však na splnění hrozby vyhození ze studií a ze školy odešla sama.

Následně pak pracovala v laboratoři Fruty a v řadě dalších zaměstnání, vdala se, přestěhovala se do Prahy, vychovávala děti… Ale na vysokou školu se už nikdy nevrátila. Také ovšem nikdy nezapomněla na událost, která odklonila její životní cestu úplně jiným směrem.

Takový jeden docela obyčejný lidský život, jakých jsou tisíce, a přesto zajímavý malou osobní statečností...

Spustit audio
autor: Hana Hosnedlová|zdroj: Český rozhlas