GLOSY. Slevová knížka. Oscarová mimika. Jídlo, téma dnešních dnů. Novohradské NIC

8. duben 2016

Zajímavé osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice. Jejich zamyšlení uslyšíte každý všední den v ranním vysílání v 7.40 hodin.


Eliška Novotná: Slevová knížka

Mezi papíry, které jsem dostala hned po příjezdu do lázní, jsem objevila také malou barevnou brožurku - slevovou knížku. Když jsem si vybalila a vydechla po cestě, snažila jsem se v těch papírech zorientovat a záhy jsem pochopila, že nejefektivnější bude rozdělit je na dvě hromádky: k vyhození a k případnému použití. No a na té druhé se ocitla i ona slevová knížka.

Uvítací drink v baru, zadarmo. Jasně, to beru. Hned druhý večer jsem vyzunkla jakousi bylinnou.

Balíček inhalací za zvýhodněnou cenu. Neinhaluji a nebudu inhalovat.

Sleva na konzumaci ve snack baru. Proč ne? Uvažuji, že utratím pár desítek korun, abych několik korun ušetřila.

Sleva na konzumaci v Lázeňské cukrárně. Když jsem si dala kávu za čtyřicet korun, přišlo mi hloupé slevový kupon uplatnit.

Sleva na nákup láhve bylinné slivovice. Ne, děkuji. Slivovic z naší pálenice mám doma plný regál.

Vstup do nočního klubu, zdarma. Včera jsem tam byla na koncertě, mimochodem výborném. Útrata dělala trojnásobek ceny vstupného.

Slevovou knížku beru od lázeňské akciové společnosti jako milou pozornost. A ta vždy potěší.

Eliška Novotná je socioložka, autorka několik odborných publikací. Vyučovala na několika fakultách Jihočeské univerzity, nyní přednáší sociologii na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci.


Otakar Svoboda: Oscarová mimika

Moc rád se dívám do tváří herců. Jak věrohodně a podle své kvality přesvědčivě ztvárňují na plátně či obrazovkách své emoce. Jak dokážou naprosto přirozeně plakat, dokonce slzy tekou, hurónsky a přitom bez afektu se smát, případně se lišácky usmívat či dokonce se jen tak letmo pousmát. Jak trpí, těkají očima, dívají se nahoru, do stran nebo přímo do očí, podle tématu, o kterém je řeč. V případě, že jde o rozhovor s hereckým partnerem, další postavou té které hry.

Zejména je to zajímavé v momentě tzv. stříhaných rozhovorů, kde se tváře střídají v detailu, mluví k někomu, kdo tam ani nemusí být. A pak přichází na řadu on, opět v detailu. Říká se, že takové rozhovory probíhají občas s figuranty nebo jen tak, naprázdno.

O to jsou emoce herců obdivuhodnější. Představte si hádku s partnerem, který není přítomen. Pokud si to zkusíte před zrcadlem, možná ani sami nedokážete svou mimiku tak rozhýbat. Často při těch stříhaných rozhovorech sleduji pozadí scény, zda skriptka dělá svou práci pořádně a pozadí se věrohodně vyvíjí tak, jak běží rozhovor.

Tomu trochu zamezil Lars von Trier se svým stylem snímání dogma, kdy děj nepřetržitě točí ruční kamera, záměrně rozhýbaná, neusazená. U nás jsme to naposled mohli vidět v seriálu Modré stíny. Prostě je obdivuhodné, jak se herci dokážou emočně do svých rolí ponořit. Tady, natož pak v centru veškerého filmu, Hollywoodu.

A pak mi tedy vysvětlete, jak může dostat Oscara Leonardo DiCaprio. Za roli, kde si nechá narůst fenomenálního bíbra, jak naši hokejisté v play off, obleče se do hadrů a s pološíleným výrazem putuje na plátně nehostinnou krajinou. Dvě hodiny beze změny.

Otakar Svoboda byl dlouhá léta kulturním redaktorem České televize. Už druhým rokem je tento novinář a moderátor šéfem Jihočeské komorní filharmonie v Českých Budějovicích.


Petra Zimmelová: Jídlo, téma dnešních dnů

V poslední době potkávám stále víc a víc lidí, co rádi diskutují na téma jídlo. Jen za uplynulý týden mi v emailové schránce přistály asi tři návody, jak se stravou propracovat k dlouhověkosti nebo alespoň k mládí a kráse.

Začala jsem vzpomínat, jak jedla celý život moje babička, která vypadala velmi dobře a i na svůj věk to byla štramanda. Ráno si do hrnku neslazené bílé kávy z melty nalámala krajíček chleba, k obědu uvařila svá oblíbená chudá jídla jako bramborové placky a k nim hrnek hutné polévky. A večeře? No, to byl většinou kousek sýra, vajíčko nebo jablko, které jsem jí jako malá ráda loupala a krájela, protože celé už by její zuby nerozkousaly.

Přes den měla v kapse něco malého k zakousnutí - suchar, rohlík nebo tak něco. Když jsem jí nabízela, že jí něco lepšího uvařím, vždycky zaznělo: „Holka zlatá, já tyhle vaše moderní novinky nějak nemusím.“

V sobotu a v neděli si dopřávala vydatněji, chodila na oběd k nám a nepohrdla vepřovou nebo kuřátkem a nejlepší recepty na nedělní moučníky mám dodnes od ní. Jednou jsem jí přinesla vyhlášený hamburger. Chvíli si ho prohlížela, pak vyposlechla výklad, jak ho jíst a nakonec se do něj pustila. Chutnal jí, ale snědla jen třetinu. Holka, tohle sníst celé tak se svalím do postele a spím jak špalek dva dny.

A její recept na pohodu? Úsměv, pohyb, něco dělat, poslouchat jen důležité věci. A s jídlem? Vždycky když jsme doma debatovali, zda jíst to či ono, že zase někde psali, co je, a není zdravé, říkala: „Nešpekulujte tolik nad talířem a pamatujte si, že jíme, abychom žili a nežijeme, abychom jedli.“

Měla pravdu a dnes když čtu, jak je to či ono v naší stravě škodlivé, často na ni vzpomínám. Děkuju, babi, za zdravý selský rozum, který jsem zdědila i po tobě.

Petra Zimmelová je vysokoškolská pedagožka. Působí na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Celý svůj profesní život se věnuje problematice seniorů. Volný čas tráví nejraději se svým malým vnukem, ráda na kole i pěšky poznává Čechy a také chodí na procházky se svým psem.


Jan Cempírek: Novohradské NIC

V nedávném čísle časopisu Ekonom se jeden vysoce postavený manažer zasnil a spustil ódu na Novohradské hory. Že v nich byl letos poprvé a podlehl jejich šarmu. Až tak lyricky to byznysmen popsal. Ale já mu dokonale rozuměl. A řekl jsem si - hle, další lapená duše!

Další příznivec této utajené sekty fanoušků Novohradských hor. Proč utajené? Inu, je to zkrátka tak. Fanouškovství se totiž právě v případě Novohradských hor stává opravdu jakýmsi cudným spiklenectvím. Je jakoby pouze pro znalce. Z lásky k Novohradským horám se zkrátka nikdo nevyznává hřmotně po způsobu opěvování blízké Šumavy.

Zatímco Šumavákem se stává téměř každý druhý rekreant, který stráví ročně dva prázdninové týdny u Lipna, vztah k Novohradským horám je intimní záležitostí. Tato láska se na odiv nedává. Avšak setkají-li se dva lidé a v řeči dojdou na to, že oblast Novohradska navštěvují, přeskočí mezi nimi okamžitě jiskra zasvěceného souznění. A jejich konverzace pak probíhá následovně: Terčino údolí? Krása! Pohoří? Uff genius loci! Dobrá Voda? Perla!

… a tím to překvapivě končí.

Protože pak se už tito spiklenci jen zasněně usmívají a promítají si v hlavách své vlastní nesdělitelné zážitky: cyklostezky protínající nekonečné lesy, pohled na horizont Kraví a Kuní hory, zasněžené pláně lákající k projížďce na běžkách. O tom všem se moc povídat nedá, ale znalci vědí své.

Tak to zkrátka je - Novohradské hory musíte mít pod kůží a řeči nejsou třeba. Buď rozumíte, nebo ne. Tento kout světa nikdy neoplýval prvoplánovými výletnickými cíli. Nenabízí adrenalinové parky. Nestojí zde lanovky, turistické resorty a na každém rozcestí nenajdete hospodu. Novohradské hory nemají vlastně NIC. Ale přitom právě to NIC je neuvěřitelně BOHATÉ. Lesy, cesty, krajina.

Chce to snad jen trochu se zklidnit. Přestat očekávat za rohem explozivní pouťovou atrakci. A začít si užívat. Pak to přijde. Ta tichá radost. Pro znalce a zasvěcené. Odkryje-li člověk jednou podstatu kouzla Novohradských hor, je to zásah na solar.

A pak: vítej v klubu!

Jan Cempírek, českobudějovický spisovatel a publicista, je autorem několika knih (Rafinerie, Autostop.CZ ), které vydal pod vlastním jménem, a literární mystifikace Bílej kůň, žlutej drak, za níž získal coby vietnamská autorka Lan Pham Ti v roce 2009 Cenu Knižního klubu.

Další sloupky najdete ZDE.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.