František Vávra běhal už jako malý kluk – dědovi pro pivo

6. červenec 2013

„Co si pamatuju, když jsem byl hodně malej, tak mě děda posílal pro pivo do hospody. To jsem utíkal celou cestu tam i s džbánkem a pak jsem zpátky ucucával pěnu. Já byl prostě živej kluk,“ vzpomíná na své běžecké začátky František Vávra z Červeného Újezdce nedaleko Lišova.

Jestli to bylo tím, že po velké fyzické námaze dopřál tělu de facto iontový nápoj, jak by dnes řekli odborníci na výživu, to nevím, ale každopádně na rozdíl od další kluků, kteří také upíjeli ze džbánů, to dotáhl až na přezdívku „Jihočeský Zátopek“. Od mlada sportovně nadaný kluk, který doma pracoval na statku, po večerech trénoval. Sám, po celodenní dřině, když se setmělo, tak běžel devět kilometrů do Lišova a zpět. Jak říká, na závody si troufl až na prahu dospělosti. „To už mi bylo devatenáct let, když jsem se prvně přihlásil na závody. Jenže já jsem tenkrát běžel jako oficiálně nepřihlášenej. Takže jsem byl druhej a z cíle odešel a nikdo o mně nic nevěděl,“ směje se dnes.

K regulérnímu běžectví se dostal až na vojně. V pětadvaceti letech, v roce 1953, skončil jako osmý na mistrovství republiky v přespolním běhu. Před ním byli jen profesionálové, tisk tenkrát psal o velkém překvapení. „Vávra překonal jihočeské rekordy na 5 000 a 10 000 metrů.“ „Vávra vítězem ve Včelné na 4 km.“ „Nejúspěšnější byl Vávra ze Slavoje.“ - to jsou další titulky z dobového tisku.

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenal redaktor Filip Černý.

autor: Filip Černý
Spustit audio