František Rasch – vůdce povstání v Boce Kotorské

Krátce po Františkově narození se rodina přestěhovala do Opavy, kde otec získal místo poštovního zřízence. František v roce 1905 nastoupil k námořnictvu, do školy pro plavčíky v Chorvatsku. Na Jaderském moři sloužil i během základní vojenské služby, i první světové války.

Na konci války sloužil jako poddůstojník světlometného oddílu na základně hydroplánové posádky v černohorském Kumboru, městečku ležícím v zátoce Boka Kotorská. V zimě roku 1918 v zátoce kotvil křižník St. Georg, kde 1. února vypukla vojenská vzpoura. Námořníci se bouřili nejprve kvůli špatnému zacházení a nedostatku jídla, postupně ale k sociálním požadavkům přidávali i další – jako třeba demobilizaci, přeměnu Rakouska – Uherska na demokratický stát, větší národnostní práva a další.

Ke křižníku St. Georg se postupně přidaly posádky dalších čtyřiceti lodí a základny v Kumboru, kde sloužil František Rasch. Ten zakrátko stanul v čele vzpoury, která ale neměla dlouhého trvání. Velitel přístavu pohrozil vzbouřencům palbou, pokud vzpouru neukončí.

Samotní námořníci nebyli schopni se dohodnout na společném postupu a začalo docházet k neshodám. Poslali výzvu s prosbou o pomoc k levicovým, tedy především sociálně demokratickým poslancům, ale bez výsledku. Proto se už 2. února většina vzbouřenců vzdala. O den později do zátoky dorazily rakouské bitevní lodě a německé ponorky. Vzbouřenci definitivně kapitulovali.

Na 800 jich bylo zatčeno, čtyři z nich, mezi nimi i František Rasch, byli 11. února 1918 zastřeleni. Ten prý svému obhájci řekl: „Já vím, že zaplatím životem, ale umřu pro svou pravdu, a ne pro věc, která je mi cizí.“

Im Jubiläum der Woche erinnern wir an Franz Rasch und die Meuterei der Matrosen in Boka Kotorska. Franz Rasch wurde am 9. Dezember 1889 in Prerau als einer von acht Kindern geboren. Sein Vater Adolf Rasch war ein Deutschmährer. Kurz nach seiner Geburt zog die Familie nach Troppau, wo sein Vater die Stelle eines Postangestellten bekam.

Franz ging im Jahre 1905 zu der Marine, in die Schule für Schiffsjungen in Kroatien. An der Adria erfüllte er auch seine Wehrpflicht und er diente dort auch im ersten Weltkrieg. Zum Kriegsende diente Rasch als Unteroffizier der Lichtwerfer-Abteilung am Militärstützpunkt in Kumbor im Montenegro. Kumbor liegt in der Bucht Boka Kotorska. Im Winter 1918 lag der Kreuzer St. Georg vor Anker in der Bucht, wo es am 1. Februar zu der Militär-Meuterei kam. Die Seemänner revoltierten zuerst wegen schlechter Behandlung und Mangel an Essen, später kamen nach den sozialen Förderungen auch andere dazu, wie z.B. Demobilisierung, Änderung Österreich-Ungarn zum demokratischen Staat, mehrere nationale Rechte und Weiteres.

Zum Kreuzer St. Georg kamen immer mehr Schiffe dazu, es waren an diesem Militärstützpunkt bis vierzig. Franz Rasch wurde bald der Kopf der Rebellion. Die dauerte jedoch nicht lange. Der Kommandant des Hafens drohte mit Feuer, falls sie die Meuterei nicht beenden. Die Matrosen konnten sich nicht im weiteren Vorgehen einigen und es kam zwischen ihnen zum Streit. Sie sendeten Aufruf mit der Bitte um Hilfe zu linksorientierten, sozialdemokratischen Abgeordneten, jedoch ohne Erfolg. Deswegen gaben die meisten Rebellen schon am 2. Februar auf.

Ein Tag später trafen österreichische Schlachtschiffe und deutsche U-Boote ein. Die Rebellen kapitulierten. Um acht hundert Seeleute wurden verhaftet; vier von ihnen, darunter Franz Rasch wurden am 11. Februar erschossen. Der sollte seinem Anwalt gesagt haben: „Ich weiß, dass ich mit meinem Leben bezahlen werde, ich sterbe aber für meine Wahrheit und nicht für eine Sache, die mir fremd ist.“