František Filipovský? Zjistil jsem, proč byl tak geniální, říká Jiří Krampol
Jiří Krampol je herec a dabér s charakteristickým hlasem. Pravidelně namlouvá Jean-Paul Belmonda, ale v pěti filmech se odvážně pustil také do vzteklouna Louis de Funèse. Jak s odstupem času hodnotí své výkony? A proč francouzské herecké legendě dokonale seděl přednes Františka Filipovského?
Když zemřel František Filipovský, zbylo namluvit pět filmů s Louis de Funèsem. Konkurz dělalo asi 40 herců, kteří sice měli výborný přednes, ale diváci by jejich hlas k oblíbenému herci nemohli přijmout. Alespoň tak situaci popisuje Jiří Krampol, který se prý do těžké úlohy pustil trochu jako kamikadze.
„Filmy Zelňačka a Rabín Jákob jakž takž šly. Pak byly ještě dva filmy, to už bylo blbější. Ale nejhorší byl Lakomec, protože tam už Louis de Funès byl starej a byl to jeho poslední film, kde vůbec nedělal to „uáá, ďaďa“. Mluvil tam rovným hlasem. To nešlo, tam nebylo úniku. To prostě nemělo vůbec s tím nic společného.“
Jiří Krampol přitom na roli poctivě trénoval. Dokola si pouštěl filmy z komediální filmové série s četníky. Neustálé opakování specificky zběsilého přednesu si přenášel i do soukromého života, když se například přistihl, že stejným způsobem mluví třeba na číšníka v restauraci. Zároveň si uvědomil, proč výkon Františka Filipovského tak seděl k francouzskému herci.
„Furt někam pospíchal. Byl v rozhlase a ‚ježíš, už jsem měl bejt v televizi‘. Byl v televizi a ‚ježíš, už jsem měl bejt v dabingu‘. Furt někam pospíchal. A Louis de Funès nemluvil normálně, jako by řekl větu ‚dobrý den a…‘ pauza. Že by to mělo nějaký rytmus. Byl roztěkaný, takový ‚Cruchote, řekněte, řekněte, pane generále, pane generále, řekněte to, jo, jo, schválně, jo‘. A ten Filipovský mu hlídal ústa. A jak s nima hnul, tak tam Filipovský něco šoupl "jo, ááá, jojoj". Takový zvuky, kterými to prostě povýšil.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
