Fotit by se mělo všechno, neměli bychom strkat hlavu do písku, říká reportážní fotograf Jan Šibík

7. říjen 2019

Reportážní fotograf Jan Šibík, držitel hlavní ceny Czech Press Photo, vystavuje v současné době na Staroměstské radnici v Praze snímky, které nafotil během Sametové revoluce v roce 1989 i těsně před ní. Zároveň mu k této výstavě vyšla kniha. Šibík často fotografuje v nebezpečných oblastech celého světa, nevyhýbá se ani válečným konfliktům. Fotografování také vyučuje.

Fotograf Jan Šibík na svých snímcích zachytil klíčové události roku 1989 - pád Berlínské zdi, Sametovou revoluci v Československu i svržení komunistického režimu v Rumunsku. Nyní své fotografie z té doby představuje na pražské Staroměstské radnici a v knize, která na tuto výstavu navazuje. Výstava, nazvaná Jan Šibík 1989, potrvá do 14. listopadu a návštěvníci zde uvidí 81 velkoformátových fotografií. Stejnojmenná kniha obsahuje více než 70 snímků rozdělených do čtyř souborů.

„Bohužel hodně negativů, které se vázaly na zmiňovanou dobu, jsem ztratil, ale i tak se mi podařilo z toho, co se zachovalo, udělat výstavu i knihu. Fotil jsem už před začátkem demonstrací v roce 1989, první fotky jsou z 21. 8. 1988. Na výstavě se snažím být co nejčastěji osobně, rád návštěvníkům vznik fotek přiblížím nebo napíšu věnování do knížky,“ říká Šibík.

Mezi jeho oblíbené fotografie patří ta, která je umístěna na obálce knihy - mladá dívka na ní drží svíčku. „Dříve mi tahle fotka připadala patetická, ale nyní jsem si uvědomil v čem je jiná. Symbolizuje revoluci, kterou zahájili studenti a které se také říká Něžná. Chtěl jsem onu paní z fotografie pozvat na vernisáž, ale po třiceti letech jsem si netroufnul. Naštěstí to za mě udělala Pavlína Wolfová, která mi vernisáže uvádí. A tak tam najednou stála paní, která je stále krásná a něžná i po těch třiceti letech. Bylo to hodně dojemné,“ svěřuje se Šibík.

Reportážní fotograf riskuje zdraví i život

O svůj život se Jan Šibík nebojí, nebezpečné situace si nepřipouští, ale zažil jich už hodně. Například jednou v Libérii na něj zbraní mířil patnáctiletý voják, který prý určitě žádné zábrany neměl. „Nebezpečné je pro fotografa fotit ve válečných konfliktech, lidé tam bojují o své životy, o přežití, takže je jim jedno, že je fotíte, ale i vy sám se zapomenete hlídat. Chcete ukázat, že jste dobrý a bezpečnost podceníte. Ale fotit by se mělo všechno, neměli bychom strkat hlavu do písku,“ říká fotograf.

Naposledy Jan Šibík navštívil Severní Koreu, kde už byl celkem třikrát. Chtěl vědět, zda se za 14 let od doby, kdy tam byl naposledy, něco změnilo. „Hlavní město Pchjongjang už není tak šedivé, ozářily ho levné neony nakoupené v Číně. Jinak město působí až sterilně čistě, trávník tam zastřihují nůžkami. Stále platí, že normální občan nesmí vlastnit auto, pouze podniky nebo osobnosti, které jsou spjaty s režimem. Míra nesvobody se nezměnila. Lidé se bojí mluvit sami mezi sebou, dokonce i manželé spolu doma o režimu nemluví. Fotit tam smíte jen v místech, kde vám to dovolí průvodce, který je určitě zároveň tajný policista. Naposledy jsem cestoval jako novinářský doprovod s Lubomírem Zaorálkem, ale měl jsem strach, protože fotky z mé druhé cesty (nafocené z vlaku) vyšly v různých časopisech v celé Evropě. No ale měl jsem štěstí, vyšlo to a nezavřeli mě,“ popisuje Šibík.

Fotografování Jan Šibík také vyučuje, a to nejen fotoaparátem, ale i mobilem. Co všechno se dá naučit, uslyšíte v záznamu pořadu.

Spustit audio