Film s neviditelnou hlavní postavou natáčí živě před diváky budějovické Malé divadlo v nové inscenaci

„Vycházíme velmi volně z díla Herberta George Wellse Invisible Man, ale vlastně jsme si z toho vzali jen tu samotnou neviditelnou postavu. Příběh, který okolo toho vytváříme, je náš, máme tam svoje motivace, vlastní vysvětlení,“ říká Natálie Preslová.

Hlavním námětem je podle ní neviditelnost ve skutečném životě. „To znamená nejen neviditelnost, kdy kouzlem zmizíte, ale i situace, kdy si připadáte neviditelní mezi svými spolužáky, kdy si vás lidé prostě nepamatují,“ vysvětluje.

Další inspirací byly tvůrcům podle Janka Lesáka noir filmy a komiksy. „S tímto světem je příběh Invisible Mana hodně spjatý. Mnoho komiksových autorů to téma zpracovávalo, často v dost temných podobách. V originální knížce je Invisible Man vlastně antihrdina, u nás je to normální hodný týpek, ale inspirovali jsme se tím a vytváříme formou živého kina na jevišti příběh, který bude mít podobu takového artového černobílého živě natáčeného filmu,“ popisuje.

Hlavním hrdinou je tedy neviditelný člověk. „Ke ztvárnění té neviditelnosti máme dvě velké zbraně. Jedna spočívá v tom, že jsme loutkáři a dokážeme se z lecčeho vylhat, ale hlavně jsme si vzali na pomoc film. Dokážeme pracovat s klíčováním, máme herce v zeleném kostýmu, který se používá při výrobě filmových triků, a my ho prostě mažeme z toho filmu,“ prozrazuje Janek Lesák.

Čtěte také

Moc a šílenství. Jihočeské divadlo poprvé ve své historii uvádí Verdiho operu Nabucco

Představení má formu live-cinema. „Jako diváci budete sedět před plátnem, na kterém skutečně poběží film, ne divadlo, ale tenhle film je zároveň v reálném čase natáčený přímo pod plátnem. To znamená, že jeviště je proměněné ve velké filmové studio, po kterém kromě herců běhají kameramani a živě se tam film zpracovává, a vy si díky tomu v kterýkoli okamžik představení můžete vybrat, jestli se budete koukat na film nahoru na plátno, nebo na to, jak to celé vzniká,“ přibližuje Janek Lesák.

Podle Natálie Preslové je nejlepší sledovat obojí. „Vznikají díky tomu zajímavé rozpory. V tom rozdílu mezi plátnem a jevištěm se podle mě rodí to divadlo,“ komentuje.

Právě proto se tvůrci rozhodli vyprávět příběh Invisible Mana touto formou. „Na plátně vidíte obrázek, ve kterém on chybí. Ve studiu tak vidíte příběh pohledem Invisible Mana a ve filmu pohledem obyčejných lidí, kteří prostě jenom nepočítají s tím, že neviditelnost existuje,“ uzavírá Janek Lesák.

Novému představení Malého divadla v Českých Budějovicích se věnuje kulturní magazín Kavárna. Dále přináší rozhovor s fotografkou Terezou z Davle, představuje román Petry Dvořákové Vrány a prozrazuje, že městské muzeum v Bechyni odkoupilo část soukromé sbírky keramiky.