Film Marketa Lazarová vznikal na jihu Čech. Na plátně se objevily šumavské hvozdy, tvrz Klokočín i zaniklá osada Svánkov

2. září 2026

Tvrz Klokočín na Písecku, Kvilda nebo zaniklá osada Svánkov na Českokrumlovsku. To jsou místa, kde režisér František Vláčil natáčel v 60. letech minulého století svůj film Marketa Lazarová. Zmapoval je regionální stopař Petr Kubát.

Středověká tvrz Klokočín, která stojí u Maletic poblíž Protivína, se stala základem pro filmový Roháček, sídlo loupeživého Kozlíka. Filmaři tam dostavěli rozsáhlé dekorace nádvoří. „Tehdy v šedesátých letech využili právě toho gotického vzezření tvrze a pomohli si tím, že dodělali různé dřevěné kulisy,“ popisuje filmový publicista Luboš Dvořák.

Režisér František Vláčil zamířil také na Šumavu. Klíčovou lokalitou byl Mrtvý luh, rašeliniště u soutoku Teplé a Studené Vltavy, jehož pustá krajina se na plátně objevila v části filmu nazvané Černoháj a také v zimních scénách.

Filmaři využívali i Jezerní slať a okolí Kvildy, kde natáčeli hluboké šumavské hvozdy a boj mezi Kozlíkovými lidmi a královským vojskem.

Další filmové místo vzniklo v zaniklé osadě Svánkov u Světlíku na Českokrumlovsku. „Tam se nacházelo Lazarovo obořiště. Byl tam takový polorozbořený statek, který filmaři opět nechali z dřevěných prvků dostavět. A když natáčení ve Svánkově skončilo, lidé si to rozebrali a dekorace použili jako palivové dříví,“ zmiňuje Luboš Dvořák.

Právě ve Svánkově vznikaly zásadní scény filmu – první setkání Markety s Mikolášem nebo scéna, kdy je Lazar přibit na vrata svého statku.

Natáčení se odehrávalo v letech 1965 a 1966 a je známé náročnými až extrémními podmínkami pro herce i celý štáb. Představitelka hlavní role Magda Vašáryová proto prý snímek nikdy neviděla.

autor: Petr Kubát
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.