Filip Jančík v Tandemu
10. prosinec 2009
Tandem
Jméno herce a dabéra Filipa Jančíka v poslední době můžete slýchat v titulcích zahraničních filmů v kolonce "režie českého znění". Jana Rosáka zajímalo, jak se vlastně k herectví dostal...
--------------------
Tady je Jan Rosák, přeji hezký den vám, kdo jste si naladili Tandem. Jsem rád, že patříte k našim fandům a doufám, že jimi ještě dlouho zůstanete. A to jistě i díky našemu výběru velmi zajímavých hostů. A jak je to dnes? Na proti mně usedl mladý sympatický muž, ale nejsem si jistý, jestli všichni znáte jeho tvář, ale co znáte nepochybně je jeho hlas. Vítám herce a režiséra dabingu Filipa Jančíka, dobrý den.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Předpokládám, že jste připraven na moje vyzvídání, ale ještě vám dám trochu času, napřed totiž bude úvodní písnička.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes Filip Jančík. Tak jak to bylo s vaším původem, narozením, odkud pocházíte, kde jste se narodil, co rodina?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Narodil jsem se na Šumavě, narodil jsem se v Prachaticích. Nicméně jsem v podstatě odmala Pražákem, protože rodiče už tady byli přistěhovaní nebo lépe řečeno žili tady. Maminka je z Prachatic, táta je z Vizovic, takže jsme taková celorepubliková míchanice. A babička dělala tou dobou v nemocnici na provozu, takže máme nás oba i s bráchou odrodila tam, takže proto jsem Prachatičák. Ale takovej zvláštní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a to dětství už potom probíhalo v Praze.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Dětství probíhalo v Praze, i když jsem v Prachaticích trávil hodně času. Táta učil na konzervatoři, byl korepetitorem na hudební a taneční škole, následně potom i na akademii, měl vždycky spoustu práce. A mamka dělala v mateřský školce, takže když například vyrážela na školky v přírodě, tenkrát povinné, učitelky se toho zbavit nemohli, tak jsme u babičky v Prachaticích trávili nějaký ten čas. Takže jsem tam chodil vlastně 2 roky i do školy, nikdy ne dlouhou dobu, ale vlastně tam mám od té doby spoustu kamarádů, protože jsem tam zkrátka byl doma.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a jak to bylo s nějakým podhoubím herectví, případně mluveného slova u vás v rodině?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
My jsme spíš muzikantská rodina. Dědové oba dva byli varhaníci, táta má vystudovanou konzervatoř klavír a varhany, můj brácha učí na hudební škole, ten vystudoval Deylovu konzervatoř, obor kytaru a zpěv, takže jsme se spíš táhnuli k tý muzice. Já jsem se malilinko odrodil, bylo to díky mojí babičce, právě prachatický babičce, která byla, myslím si, docela úspěšnou amatérskou herečkou oceňovanou na Jiráskově Hronově. Takže když jsem v Prachaticích byl, tak jsem s ní strávil docela hodně času v divadle, musím říct, učil jsem se s ní texty. Ne, že by to bylo o tom, že jsem říkal od začátku, že budu herec, to teda chraň pánbůh, protože miloval jsem vždycky a dodneška miluju sport a teda primárně fotbal, takže jestli jsem něco chtěl dělat, tak to byl fotbal. Ale holt nás to zavedlo jakoby s bráchou spíš tím směrem jakoby obráceným k tomu umění, asi tam patříme jakoby, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ten původ a ta geneze k tomu nebo průprava k tomu bývá mnohdy velice zvláštní. Mně, vaše jméno mně připomnělo jednu bývalou kolegyni, která se jmenuje Jančíková, která bývala rozhlasovou hlasatelkou a ta měla docela hezký, hezké začátky. Ona byla původně smuteční řečník, takže to je hezká průprava. Tak nic takového u vás nezaznamenali.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Ne, ne, ne, ne, ne. Na pohřbech se zpívalo sice povinně, když byl děda varhaník, ale, ale ne, ne, ne, tohle ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumím.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Takže takhle, já jsem to měl prostě tímhle způsobem a následně se to provalilo tak, že jsem asi ve 12 letech... no, nejdřív jsem začal chodit na dramatický kroužek k Daně Hlaváčový, to byl samozřejmě základ. Zase malilinko omylem, protože brácha chtěl hrát na bicí, brácha je o rok a půl mladší a tam se musí chodit později, že jo. To je jako, když je člověk malej, tak ho na ty bicí neto, takže se hledal nějaký nástroj nebo nějaká doba, kde by se ještě přežilo v tý hudebce na něčem jiným. Takže teda dramaťák, a aby tam nešel brácha sám, tak jsem šel s ním. On teda skončil úplně někde jinde, u Jirky Hromady a Sylvy Sequensový a u Dany Hlaváčový, no, a pak už slovo dalo slovo, konkurz do divadla Jiřího Wolkera ve 12 letech na hru viola, s Václavem Tomšovským v režii a to už potom, to už potom šlo celkem rychle.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a dnes v něm herce a režiséra dabingu Filipa Jančíka. O tom dabingu bychom si mohli trošičku popovídat.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste začínal spíš jaksi jako interpret, jak jste se potom dostal k tomu, tomu režírování vlastně? To jsme teď trošičku přeskočili ve vašem životě, ale víte, my se zase vrátíme.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Jasně. Ono to je složitý s tím jakoby, jak se stát režisérem dabingu, protože kdyby nepřišel boom v polovině 90. let, kdy se samozřejmě začaly plnit videopůjčovny, začaly se rojit studie jako houby po dešti a tím, že se uvolnily archivy za x let, kdy se samozřejmě nenatáčelo a kdy sem nic nepřicházelo, tak by zkrátka bylo těch pár režisérů, kteří točili dvou místech, a to byly Kavčí hory a potom vlastně filmový dabing, který byl vlastně v Nuslích a na Smíchově ve sportu, kde jsem teda začínal jako dítě. Já jsem právě s tou, v tý souvislosti, kdy jsme se bavili o tom divadle, vlastně když jsem dělal ten konkurz v těch 12 letech k těm Wolkerům, tak se potom následně ohlásil rozhlas Domino, přišly právě dabingy, protože bylo to v tý době stejně jako dneska. Jakmile se objeví dítě někde víceméně šikovnější, míň šikovný, tak se snaží ho všichni zkoušet, jestli, jestli je to k tomu, protože dětí je pořád strašně málo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, hlavně dětí, které dokážou, dejme tomu, vyjádřit své emoce, tak aby to nebylo ploché, aby to byl hlas jaksi, který už...
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
A v tom dabingu je to o to složitější, protože při tom natáčení přeci jenom člověk hraje celým tělem a může bejt půvabnej, roztomilej, kdežto tady se to všechno musí dát do toho hlasu. Takže jsem opravdu začal jako dítě dabovat a v nějakých 12 letech, v 12, řádově když mi bylo o 10 víc, okolo 22, tak už právě jsem byl po konzervatoři docela nějakou delší dobu, dabingu bylo hodně, pracoval jsem a začal jsem dělat dialogy. Prostě že mě to zajímalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dělat dialogy, co to znamená?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
To znamená, že dostanu vlastně do ruky překlad filmu a musím upravit dialogy tak, aby seděly herci do pusy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, ten překlad, který dostanete do ruky, ten by ještě nevyšel vůbec takhle.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Samozřejmě, ten nešel použít, protože věta je krátká, dlouhá, není to rozpauzováno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takzvaně asynchronní by se to dalo...
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Přesně, přesně tak. To znamená, že se musí okódovat takzvaně, to znamená, protože nám běží vlastně time kód u každý filmu, aby herec byl zorientován, když přesně má ve filmu začít. Takže od toho začal, začal jsem vlastně dialogy, od toho vlastně už byl potom relativně malej krok k režii, protože když vám někdo řekne: "Když už sis to upravil a na tom filmu jsi strávil tu nejdelší možnou dobu, která je," protože úpravce opravdu na tom stráví největší možnou dobu, "tak zkus zrežírovat." Tak ze začátku to bylo o strachu, protože jsem byl mladej kluk a přece jenom člověk ještě v těch 22 cítí respekt, že jo. Tak jsem to zkusil a zůstal u toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je možno, když upravujete ty dialogy, si tam taky trošičku vymejšlet, nebo musíte jít pořád potom smyslu?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Víte, ono hrozně pracujete s překladem, protože třeba dejme tomu třeba tu angličtinu, němčinu, kterou já jsem dělal, tak nejsem v ní super odborník, ale přece jenom člověk je tak nějak zorientován. Ale vemte si, že dostanete čínskej film, že jo. Co s ním, nevíte vůbec nic, nevíte, která bije, jste naprosto odkázaný na to, co vám ten překladatel přeloží, ale totéž je u mě u dalších tisící jazyků, jako je portugalština. Dělal jsem leccos, islandština, no, to je úplně totéž, že jo. Stačí... a maďarština a nevíte, co se vlastně odehrává. Takže musíte prostě důvěřovat překladu, ale samozřejmě běžně se stává i situace, že vám tam překladatel přeloží něco, co se vám třeba do tý pusy nevejde a musíte básnit, nedá se nic dělat. Musíte samozřejmě zůstat v tom, nemůžete jít proti smyslu, ale ta věta musí bejt leckdy malilinko jiná, protože se nám to povede do toho synchronu třeba někdy napasovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nemůžete vytvořit třeba, dejme tomu, z komedie tragédii a naopak.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
To samozřejmě nejde.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes herec Filip Jančík a my se vracíme přes tu odbočku k dabingu, ke kterému se ovšem asi taky ještě vrátíme, se vracíme k vaší kariéře. Zazněla tam konzervatoř, čili vy jste absolvoval konzervatoř a DAMU potom, nebo konzervatoř?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Ne, ne, ne, je docela málo lidí, kteří absolvují obě dvě školy najednou, i když zrovna já jsem zažil vlastně o 2 roky výš dva moje spolužáky, a to Sašu Rašilova a Sabinu Remundovou, kteří opravdu ve čtvrťáku opustili konzervatoř a šli studovat na DAMU. Vždycky se bájilo o jakýsi rivalitě mezi těmi dvěma školami. Dodneška na to nikdo nemá názor a je to rozdílný. Prostě zkrátka na konzervatoř jdou děti ve 14, v 15 letech, spousta kantorů vám řekne, že s nima pracujou radši, protože jsou ještě trošku nepopsaná kniha a že se daleko víc nechají přemluvit k těm různým etudám a k tomu hraní, k těm blbostem hereckým, který k tomu prostě samozřejmě neodmyslitelně patří. Zase je spousta lidí, kteří učí na DAMU, říká: "Já už dostávám do ruky hotovýho člověka, já prostě v jeho 18 letech s ním můžu pracovat, on už má názor na život, on už má názor na svět, on už si něco prožil. To znamená, ten prožitek, který tam už je od prvního ročníku, můžu já nějakým způsobem zapojovat do textu, se kterým, na kterých pracujou, že jo." Tak já jsem tím, že jsem se poznal právě s Václavem Tomšovským, který učil na konzervatoři v tom divadle Jiřího Wolkera, tak to tak nějak opravdu logickým způsobem dospělo k tomu, že jsem si říkal: ano, tak to dělám, tak to zkusím. Zkoušky jsem udělal talentový, takže jsem nastoupil do prvního ročníku v roce 1988. Prožil jsem první ročník, ve druhém ročníku nastala revoluce, takže celý ten ročník byl takovej vlastně rozbouchanej, protože se začalo řešit...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Revoluce 89.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Začaly se řešit úplně jiný věci samozřejmě než, než ta škola. A musím teda říct, že nemyslím to ošklivě, že by se to na nás podepsalo, ale pravda je taková, sám jste to určitě zažil, že ta konsolidace po tom roce 89 všech věcí trvala strašně dlouho. Takže třeba my jsme přišli o to natáčení školní všech různých studentských filmů a seriálů, protože vlastně skoro všichni točili před náma, ty lidi se automaticky natáčeli, ale prostě do toho plus mínus roku 92 se nenatočilo takřka nic, protože nikdo nevěděl, jak to bude, nevěděli kde se hledat peníze, všechno se transformovalo. Takže my v tom ideálním období do těch 18 let jsme skoro nikdo z těch našich ročníků neměli nijak výraznou filmovou ani televizní zkušenost a začalo to všechno až malilinko později, až po tý maturitě v těch 18. Ale jinak jsme byli silný ročník, který se prosadil docela hodně. Od Terezy Pergnerový, Kateřiny Hrachovcový, Lucky Benešový, Aleše Hámy, Kuby Wehrenberga.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl váš ročník?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
To je všechno můj ročník, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to určitě ano. No, a když už teda jsme u těch příležitostí, tak která potom jaksi zazněla hlasitě, že jste se dostal k natáčení třeba filmu?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Já jsem toho moc nenatočil, abych řekl pravdu. Nikdy vlastně ještě na škole jsem natočil filmy Vekslák a Záhadu hlavolamu s Petrem Kotkem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl Vekslák, to byl film, ve kterým hrál Martin Zounar?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Ano, přesně tak. Do poslední chvíle jsem s panem režisérem Prokopem řešil, jestli tu hlavní roli budu dělat já, nebo nebudu. Logická odpověď přišla: hele Martin Zounar, a tenkrát se o tom opravdu, se to muselo řídit tímhle způsobem, Martin Zounar a my to potřebujeme ten film prodat. Už tenkrát vlastně začínala tvrdá komerce, muselo to tak být. Nicméně jsem si tam zahrál a pro mě to byla dobrá zkušenost. A pak přišlo samozřejmě kromě toho pár koprodukcí a těch věcí, který jsem dělal. Ale spíš jsem se dostal, spíš jsem se po škole dostal k divadlu, protože ještě na škole jsem oklikou zase vrátil do toho divadla Jiřího Wolkera, kterého se transformovalo na divadlo... no, vidíte, úplně mi vypadl název.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se jmenovalo, no.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
To je ostuda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to si možná vzpomenete.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Je to ostuda, ale možná si za chvilku vzpomeneme, protože ještě přes divadle v Dlouhé, to vlastně mělo divadlo ještě jeden název, nicméně pořád jsem tam hostoval, nikdy jsem se vlastně nedostal do žádného divadla, do stavu, nebyl jsem nikdy v angažmá, tak vlastně přes Wolkery jsem se vrátil malilinko zpátky a následně jsem nastoupil na 4 roky do divadla hudebního v Karlíně. Takže tam jsem měl čtyři sezony.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jste si tam zahrál?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Zahrál jsem si tam čtyři kusy, Řeka Zorbu, Zvonokosy a na dvě sezony jsem přebral po Lumírovi Olšovskýmu, který tenkrát přecházel na Vinohrady, Hallo, Dolly a Klec bláznů už ve velkých rolích. Takže to jsem si užil, užil jsem si vlastně velký muzikálový divadlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Klec bláznů, to byla role jako hrom. A co jste hrál ve Zvonokosech?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Ve Zvonokosech jsem hrál Standu Botičku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to je moje oblíbená hra, Zvonokosy, nádherná.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Zvonokosy jsou zlatá hra. K tomu se váže teda můj nejpříšernější divadelní zážitek a to je nedoražení na představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak víte co? Tenhle ten příšerný zážitek si necháme na krušné životní chvilky, které jsou v našem Tandemu velice oblíbené.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je herec Filip Jančík, který tak jako každý náš host má tu exkluzivní možnost být teď vlastně rozhlasovým dramaturgem na chviličku. A zvolit nějaký úžasný titul, případně úžasné jméno, anebo několik jmen, která zaznějí teď v našem vysílání jako klasici českého humoru. Tak kdopak to ve vašem podání bude?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Tak zvolil jsem dvojici Oldřich Kaiser a Jiří Lábus, a to z prozaického důvodu. Zaprvé mě samozřejmě tahle ta dvojice provázela od té doby, kdy jsem začal koukat na televizi, protože to přesně byl můj věk, kdy oni byli v naprostým laufu, kouzelníci jsou pro mě nezapomenutelný. A navíc se pro mě úžasně vážou i jakoby k rozhlasovýmu homoru, protože jejich rozhlasový seriál Tlučhořovi, i když vlastně neexistovaly podcasty, to znamená, že jsme si nemohli ještě vlastně nějakým způsobem stahovat věci odvysílané někdy jindy, tak musím říct, že jsem si normálně nahrával na kazeťák a pouštěl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, takhle jo.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Opravdu, opravdu jo. A obdivoval jsem na nich a dodneška obdivuju, i když bohužel už je dneska tolik nevídám a tolik neslýchám, jejich neuvěřitelnou schopnost měnit hlasy. To samozřejmě souvisí s mojí profesí toho hlasového profesionála. A vytvořit neuvěřitelnou spoustu charakterů, to jsem prostě nepochopil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A improvizovat, co se humoru týče, to bych dodal, když dovolíte.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
To je věc jiná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já si myslím, že tohle všechno, co jste tady, Filipe, teď nastínil, si doložíme velice názorně a velice plasticky. Bude to v jedné takové rozhlasové ukázce, diskusi o volném času. Účinkují Oldřich Kaiser a Jiří Lábus, ovšem každý v několika desítkách rolí.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Filip Jančík je herec a také režisér dabingu. V dabingu se jeho hlas velice často objevuje, teď byste mohl tak lehce udělat takovou paletu těch hlasů, Edward Norton.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Matthew Brodericks, Tom Cruise, Luck Parry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou úžasné příležitosti.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
/Nesrozumitelné/, Met Diamond. Určitě, určitě. Samozřejmě závisí to na tom, kdo vám tu roli dá. Je to jako ve všem, je to jako na divadle. Když dostanete roli v hezkým filmu a je co hrát, protože pořád myslím, že je dobře, když se bavíme i v tom dabingu o hraní, i když se toho dneska dělá hrozně moc a stala už se z toho malinko továrna, protože to prostě v tom tempu, které vyžadují všichni okolo, se to prostě nedá brát jinak, nedá se, nedá se, nedá se nic dělat, tak když dostanete hezkou roli, tak prostě pracujete nejen na 100, ale na 120 procent. To určitě znáte z vlastních zkušeností.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A přizpůsobujete se tomu, tomu herci? To znamená, snažíte se do něj tak vpravit, anebo je to pořád Filip Jančík?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Nemůže to být Filip Jančík, to nejde. Asi vám každý, že to je Filip Jančík, protože je to ten hlas, tak samozřejmě to je determinující, s tím nemůžete vůbec nic dělat, tam to nejde jako u pana Kaisera, u pana Lábuse, že bysme začali šišlat nebo začali dělat ženskou, to ne. Ale snažíte se jít po struktuře. To podle toho se pozná dablér, že jo, protože pokaždý by to mělo znít malinko jinak. Jednou je ta role smutná, jednou je veselá, jednou je to zabiják, jednou je to romantik. A to se musí podle toho dělat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že už dneska i nezasvěcený divák, posluchač tuší nebo možná už dokonce ví, že dabing se dělá tak, že se jede po částech. Dřív se dokonce jel po takzvaných smyčkách, nevím jestli ještě dneska se smyčkuje.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Smyčkuje se pořád, na Kavčích horách, když máte složitější film a děláte třeba větší role po několika lidech, tak se může ten film rozsmyčkovat, je to prostě jenom na vás. Ono nemusíte dneska jakoby vyloženě smyčkovat v tom, v tom dnešním počítačovém světě, to je zbytečný, protože se dneska díky počítačům dá střihnout úplně všude. Ale v podstatě pořád, když chcete, tak nakoukováváte po nějakých určitých malých částech ten film, a točíte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, teď jste to řekl, po malých částech, čili chci se zeptat, jestli máte při tom, když takhle tvoříte, teď nemyslím jako režisér, to samozřejmě asi jo, ale jako interpret, jestli máte vůbec pocit z toho, z té celistvosti toho, jestli si dokážete představit jak si ten film, film jako celkový, anebo jenom ty částečky drobný?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
No, nedokážete, nedokážete si to představit ani na těch Kavčích horách, který vždycky byly jako nebo, nebo bejvalej filmovej dabing, který byl vždycky jako určovaný, že to je tak, jak by se to mělo dělat, protože i tam přijdete a točíte na začátek smyčku 320, což je 10 minut před koncem. A nevíte, do čeho jdete. Ale od toho tam je režisér, režisér vás prostě musí dostat do situace, musí vám říct co a jak. V komerčním, v komerčním natáčení, což jsou teda běžná, běžná studia se točí od začátku do konce. Minimálně se vytáčí způsobem, že by se skákalo ve filmu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili máte ten pocit kontinuity?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Rozhodně, ten tam musí být, a proto si myslím, že to jako má svoji logiku a ten smysl to má, že začínáte začátkem a končíte koncem. Ale tím, že na těch Kavčích horách, je tam jakoby obecně víc času, tak i když už dneska taky skoro ne, tak... a je tam režisér, který je daleko, jako myslím si, zorientovanější než ten herec, což musí být, tak vám vždycky řeknu jakoby, která ta situace se momentálně jakoby je. Ale jdete po kouskách. Podíváte se na tu věc a zjistíte, že v tuhle tu chvíli je problém, křičíte a pak jdete na začátek, kde v tu chvíli máte milostnou scénu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že musí být určitá, určitý pocit nějaké kontinuity, protože samozřejmě herec, který hraje tu roli na tom plátně, tak odněkud někam spěje. To znamená, že se v něm něco vyvíjí, dejme tomu, roste jeho stres třeba, jeho únava a tak. A tam musí být znát ta zkušenost dabléra.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Určitě, ale zase na druhou stranu víte, že i ten herec v tom originále netočil scény popořadě, že jo, točil je nämlich stejným způsobem, jako je točíme my, a opět musí znát scénář, opět tam musí být režisér, opět musí říct, jak by to mělo vypadat. Problém je ten, že pokud netočíte vyloženě velkou hlavní roli, tak kdy se teda scénář, dneska už v době mailů to není vůbec žádný problém, scénář poslat, takže se na to ten herec může jakoby podívat. Ale ve většině případů opravdu přichází herec do studia a naprosto nepopsán. A pokud to není, já nevím, herec, který ho dělá pravidelně, který ho nebude až zas tak vyloženě překvapenej, že by udělal něco jinýho, protože pokud natočí v 15, ve 20 filmu, tak přece jenom to je to, o čem jsme se bavili pořád. Je to Alain Delon, že jo, to znamená, že pan Trávníček asi velice dobře věděl, co se bude dít. Ale pak už je to situační záležitost a musí se v tý situaci nějak zorientovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně jste nezapomněli na to, co jsme tady s mým dnešním hostem hercem Filipem Jančíkem nakousli, a to tu chvilku, skoro jsem řekl temnou chvilku, ale ono to spíš byla jenom šedá chvilka. Ve vašem angažmá v divadle, hudebním divadle v Karlíně. Tak copak to bylo?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
No, bylo to neštěstí. My jsme samozřejmě jako ostatně tahle budova, o které jsme se bavili, doplatili na povodně, to znamená, že divadlo v Karlíně bylo vyplaveno a dostali jsme se do exilu, vlastně do Paláce kultury a myslím si, že dodneska by měli všichni, i když bohužel soubor v podstatě byl rozpuštěn, protože dneska se z toho stal trošičku jiný, jiný druh divadla a z hudebního divadla v Karlíně než byl tenkrát ještě nesouborový. Tak zařídil společenský sál a mohli jsme aspoň hrát, že divadlo nestálo, že jsme hráli v Paláci kultury a bylo večerní představení Zvonokos. Já jsem ten den režíroval dabing a nebylo mi dobře. Skončil jsem v nějakou rozumnou hodinu a jel jsem domů. Ten den jsem ještě pracoval s Hankou Talpovou, která byla tou dobou mojí kolegyní, a jak se o tom vždycky bavíme, protože jsme tam byli čerstvě, takže furt byl, byl Karlín jakoby na tapetě, když jsem se s kýmkoliv jakoby z divadla, ten den jsme se nebavili o divadle prostě, nepadlo to, že je představení. Všichni už tuší prostě, přijel jsem domů, vzal si prášek, lehnul jsem si a hlavně ze studia jsem si nechal, a to bylo největší neštěstí, vypnutý zvonění na mobilu. Takže představení bylo v 19 hodin, samozřejmě od šestý hodiny, když jsme měli nástup na zvukovou zkoušku, nikdy v životě jsem neměl 42 nepřijatých hovorů na mobilu, jako jsem měl ten den. Potom už samozřejmě od všech kolegů, bylo zvláštní, že nikoho nenapadlo zavolat mý ženě, která sice v Karlíně nepracovala, ale je to tanečnice a se spoustou lidí se znala, takže nikdo prostě neřešil to, že by zkusil zavolat jí, až vlastně moje šéfová ze studia, kde jsem ten den pracoval, Zdena Sirotková, prostě jí zavolala úplně... ona volala jí, jestli jsem se prostě nezasekl na natáčení nebo co se stalo, že nikdo neví o tom, co jsem. No, tak jsem prostě ve třičtvrtě na 7 mě dohnali a já samozřejmě ležel v posteli už v pyžamu, že jako nemocnej budu se teda jako léčit určitým způsobem. No, tak znáte to, nevím, jestli jste to zažil, zešílel jsem, popadl jsem auto, věděl jsem, že zatáček představení nestihnu. Měl jsem v první půli jeden obraz, nicméně Standa Botička musí dorazit vlastně na přehlídku, aby tam políbil Růženku, aby se druhá půlka hrát o tom, že prostě mají dítě, že jo, který rozdrbe celou, celý Zvonokosy. Takže prostě na forbíně polibek s Pavlínkou Millerovou musel, musel, musel projít nějakým způsobem. Nicméně já jsem opravdu v tý první půlce měl netextovou roli, takže Pavel Číča, můj kolega, který je přibližně stejně vysokej jako já, tak ho navlíkli, navlíkli do mýho kostýmu a zatáhli ho malilinko jakoby víc, nešel na forbínu a do štychu asi možná šel malilinko míň. Takže první půlku odehrál Pavel tímhle způsobem za mě, no, a já už teda potom odehrál standardně...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nikdo nic nepoznal?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
No, tak předpokládám, že kromě vedení, který mi tenkrát dalo docela, myslím, první a relativně mastnou pokutu, protože být to, být to textová role a mít tam toho hodně, tak vždycky je to problém, protože představení by se mohlo rušit a ono si vemte, tam je 850 míst a jako platit představení tam, to by byla trága.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes je v Tandemu kromě mě také samozřejmě host jako vždycky a ještě chviličku bude herec Filip Jančík. Kromě toho, že režíruje v dabingu, taky mám tady poznámku, že moderujete občas. Co to je kinderiáda?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Kinderiáda je nebo jsou, takhle je to správně, jsou atletické závody pro druhé až páté třídy základních škol, letos vlastně bude probíhat už 13. ročník a já ho budu vlastně jedenáctým rokem moderovat. Dostal jsem se k tomu vlastně v době, kdy jsem se zjevoval na obrazovce, což je řádově těch 10 let zpátky, když jsem vlastně udělal konkurz do nástupce studia Kamarád, tehdejšího pořadu Žirafa do Český televize, kde jsem se na 2 roky vlastně stal moderátorem s Petrou Kruntorádovou a dnešní hvězdou moderátorskou mladou Liborem Boučkem, který tehdy byl opravdu hodně mladej kluk a začínal tam. A vlastně jsem se opravdu 2 roky pohyboval v prostředí teda televize a moderátorství jak v přímých přínosech, tak následně potom jako při natáčení. Tak tenkrát jsem na obrazovce byl, takže jsem těch nabídek samozřejmě měl víc, a tahle mi teda přežila až do dneška a je to vlastně soubor 15 závodů, protože máme vždycky v každým regionu, v každým kraji jeden závod a následně celé kompletní finále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to moderujete v plenéru někde, ano.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Přesně, jsme na stadionech, je to bezva, je to bezva proto, protože je to malilinko jiná věc od mý práce, což je každá moderovačka, kterou dělám. Ale tahle je, tahle je specifická tím, že jednak jsou tam děti a to je vždycky prostě záruka toho, že uvidíte, že něco někoho baví. A že to není o tom, že si někdo někam šel sednout a čeká, že ho někdo buď pobaví, anebo že mu něco předvede. Tady vlastně já jsem, ono tady říkat u týhle tý akce moderátor, je trošku nesmysl, protože já jsem vlastně, dalo by se říct, takovej jakoby mikrofonní koordinátor celý tý akce, spíš než jakoby moderátor. Ale je to prostě fajn, dělám to strašně rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je tam u toho taky ten sport, který máte rád, ne?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
No, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Věnujete se sportu ještě aktivně taky?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Aktivně se věnuju sportu na rekreační úrovni tak, jak jsem se věnoval vždycky. Žádný sport jsem nikdy nedělal profesionálně. Myslím si, že jsem se vždycky stavěl takřka ke všem sportům, takže bych je měl nějakým způsobem zvládnout a sport mě baví. Ale přece jenom fotbal je moje jasný číslo jedna, dodneška ho nějakým způsobem hraju. Dneska už ani ne žádnou Hanspaulskou ligu, kterou hrával nebo tak, už na to je strašně málo času a občas už mě bolí i kolena.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za copak jste hrával Hanspaulskou ligu?
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Já jsem hrával, nejvýš jsem hrával, myslím, že jsme kopali tenkrát čtvrtou ligu za klub FC Hanka. Dál jsem se nikdy jakoby nedostal a nicméně kluci kopali dál, já už jsem potom měl strašně málo času, a vykopali druhou. A já mám pocit, že dokonce díky mýmu kamarádovi Martinovi Lančaričovi, který tomu věnoval veškerý volný čas, snad nakoukli i do první ligy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já jsem se ptal proto, protože v Hanspaulské lize jsou týmy, které mají úžasné názvy jako Nic moc, Boj se a podobně. Tak jsem se...
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Ne, ne, ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... jestli náhodou není takováhle nějaká bizarní záležitost.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Ale fotbal je moje láska, hraju ho pravidelně. Dřív jsem ho hrával fakt čtyřikrát týdně, dneska už na to samozřejmě s prací a s dětma není úplně tolik čas, ale snažím se, jak to jde, tak, tak chodit, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vám přeju, abyste měl čas nejenom teda na práci, ale taky na to si občas odpočinout u vašeho milovaného fotbalu a vůbec ať se všechno daří. Dnes byl hostem Tandemu herec a režisér dabingu Filip Jančík. Moc vám děkuju za návštěvu, mějte se hezky.
Filip JANČÍK, herec, režisér dabingu
--------------------
Já taky, hezký den.
