Eva Kadlčáková: Zobali vrabci, zobali…

02634073.jpeg
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě 02634073.jpeg
0:00
/
0:00

Byly Velikonoce. Totiž byl Svátek práce, bylo osvobození a byl taky Svátek matek. Ale ještě předtím Velikonoce a slastné dny odpočinku, mezitím, co se moji drazí kluci rekreovali u babičky. Vrátili se a krabička s práškovým mlékem, kterou jsem jim dala s sebou, byla celá rozcupovaná. Vnitřní pytlíček na cimprcampr rozstřihán. Stejně jako přivezli zpátky zničené pouzdro na vlhčené ubrousky.

Povzdychla jsem si. Veškeré cizí zásahy a demolice totiž byly zbytečné. A) vše si na návštěvu odváželi už načaté, b) výrobky i tak měly důmyslný systém, jak je otevřít a potom zase uzavřít a nevystavovat je působení vzduchu. A teď: všechna ta důmyslnost přišla vniveč. Zbyly jen znehodnocené obaly. A ty já nesnáším. A nemám trpělivost s lidmi, kteří si s moderními obaly nedokáží poradit! Já, komerční šovinistka.

Jenže když ony ty novodobé obaly jsou tak sofistikované! Člověk jim prokáže čest, jestliže přijme jejich pomocnou ruku a otevře je tak, jak náleží. Většina krásných nových obalů je někde opatřena nápisem Zde otevřít (Open here) či ikonkou s nůžkami, popřípadě perforací. I jen drobné dírky v obalu dokáží důvtipnému člověku napovědět vše podstatné. Stačí omrknout jejich směr a vysledovat zámysl autora, čili načít například krabičku od čaje tak, aby výstupek na jejím perforovaném víčku bylo možné posléze pohodlně vtlačit do jiné k tomu určené dírky a uchránit tak voňavý čaj před vlhkostí, vyčichnutím i vysypáním. Tím, že ukvapeně roztrháme víčko anebo oddělíme lep, neprospějeme ani estetice věci ani její pozdější funkčnosti.

Osoba, která si váží tvůrců užitého umění, ocení, že po straně bonboniéry, žvýkaček, sýra, cigaret anebo cédéčka nachází se jemný plastový či kovový proužek obvykle červené nebo zlatavé barvy, který si sám říká o to, aby byl použit – a to prosím pouhým lehkým tahem. V žádném případě není nutné rvát celofán zuby a hlasitě přitom klít, ani si vymáčknout tavený trojhránek do dlaně a jíst zbytky hliníkové fólie namazané na chleba! Také sardinky v oleji se uzávěrem nejprve propíchnou, čímž se celistvost obalu žádoucím způsobem naruší a není pak už problém odstranit z povrchu konzervy plíšek celý. Je to rozhodně moudřejší, než bezmyšlenkovitě ouško urvat a volat pak na pomoc chlapy, všechny anděly a rovněž svaté. Je-li k balení přiložen klíček, pak je dobré si uvědomit, že tento není od kredence.

Je to prosté. Má-li uzávěr od oleje očko, není třeba dobývat se do lahve nožem. Nese-li bezpečnostní víčko na žíravém saponátu nápis Push anebo Stlačit, stačí to udělat! Vyhneme se tak nekonečnému kroucení kolem dokola a usvědčení sebe sama z neschopnosti vnímat principy věcí anebo prostě nechat se inspirovat – návodem na zadní straně výrobku. Je také s podivem, kolik lidí dosud nezaznamenalo, že rohy od tetrapackových obalů na mléko je záhodno nejprve oddělit od báze a vztyčit a teprve poté ustřihnout. V opačném případě je odstranění rohu krabice velmi fyzicky náročné a mléko pak navíc teče dvěma směry. Je také pošetilé užvýkávat růžek na opačné straně, plivat igelit a cintat mléko po okolí, když nám už na jiném konci pomohl výrobce. I vanička od tvarohu má jeden cípek nápadně špičatý, zatímco ostatní tři jsou oblé. Proč to ignorovat?…

...Tak takhle radikální jsem byla právě do letošních Velikonoc. Dokud mi kolega nevyprávěl, jak se do vajíček na vyfouknutí dobýval vývrtkou, a divil se, že mu osm z devíti vajec prasklo. Na to se dá říct jen jedno: devět z deseti žen doporučuje špičku nože. A druhé: taky hlavu, pane kolego, taky hlavu!