Eva Kadlčáková: Státní svátky

Ve volný den se svátek může hodit jedině tomu, kdo ten den volný nemá. Čili kdo jde do práce. Podle principu sčítání příplatků za ústrky způsobené prací mimo běžný fond pracovní doby, tedy za to, že třeba nejede s rodinou na výlet, nýbrž švihá do zaměstnání, náleží mu kačky navíc. A to jak za sobotu, tak za svátek.

A dvakrát hurá nazdar neuskutečněnému výletu, když se ještě v práci zdrží přesčas a nejlépe do noci. Penízky se jen sypou. Ale taky možná ne. Živnostníkovi nikdo nic navíc nezaplatí. A zaměstnavatel taky raději nabídne náhradní volno, než aby cáloval.

Takže k čemu pak nám jsou svátky ve dnech volna? Zvlášť, když je venku ošklivě, lije a fouká a listí víří povětřím a mokré se připlácává na ksichty účastníků pietních aktů? K tomu, abychom zůstali doma, ani se nehnuli, udělali si pyžamový den, čubrněli na pohádky a pěkně se napápli!

U toho mě napadá - jak mohl mezi naše státní svátky proniknout Velký pátek, jestliže každý, kdo ho ctí, se po celý den postí? Asi opět díky tomu, že pátý den v týdnu by jinak rozhodně volný nebyla a prodloužený víkend, delší ještě i o Velikonoční pondělí, to už je výzva! Jinak si nedělejme iluze, český národ Velikonoce nijak zvlášť neprožívá. Zhusta jim říká Svátky jara a odvozuje jejich původ od předkřesťanských tradic.

Ať už se o svátcích jí anebo nejí, dají se také velmi dobře využít k neplacené, ale nutné práci domácí. Co já jí vždycky za pár dní volna na chalupě zvládnu! A ostatní moji souputníci, co mají taky zadek v kalupu! Třeba takový Svátek práce, ten my fakt slavíme! Sázíme, okopáváme, sekáme, hrabeme…

Podzimní svátky by proto nejenom nám byly bližší jako Svátky listí, jablek, burčáku anebo končícího letního času, než připomínky událostí, jako je vznik samostatného československého státu. Zvlášť, když jde - jak řekl trefně kolega Filip - o oslavy státu, který už neexistuje.

My Češi asi opravdu tíhneme k relativizaci všeho. A aby ne. Podle nových genetických bádání jsme jedním z nejnamíchanějších národů světa. Třetina z nás jsou Slované, druhá třetina má původ mezi Němci a Kelty, deset procent je tu Vikingů, já se považuju za Avara. Mísí se v nás odlišné národní zkušenosti, povahy, kultury, zájmy. Tak jak by námi mohl významněji rezonovat nějaký - jakýkoli - politický svátek?

Den vzniku samostatného československého státu je cizí jedněm (když tedy odmyslíme, že cizinci jsme vůči němu vlastně všichni), Den boje za svobodu a demokracii druhým (když naopak přičteme, pro kolik lidí jsou slova svoboda a demokracie vyprázdněnými pojmy).

Den české státnosti už se pak jeví jako něco úplně abstraktního a trojici svátků, které oslavují plus mínus totéž, završuje. No ale, když nám ten svatý Václav nevyjde na víkend, tak proč ne. Ne?!