Eva Kadlčáková: Rádce emancipované ženy – Jarní úklid

Hodně o tom vím já sama. V sedmadvaceti letech jsem se na Zelený čtvrtek uvolnila ze zaměstnání, převlíkla se do tepláků a pustila se do důkladného smýčení. Při něm jsem nalezla milostnou korespondenci svého muže. Od té doby hledám recept na to, jak vyhovět tradici a neztratit přitom důstojnost…

Především je třeba si uvědomit, že emancipace znamená „zrovnoprávnění, osvobození se a vymanění z podřízeného postavení, z nadvlády, z područí“. Že to tedy není obchod: ty mě svobodu pracovního uplatnění, já tobě posluhu. Že je to osamostatnění se ve smyslu hmotném, ale i duševním. Emancipace budeme mít tolik, kolik si jí dovolíme. A práce tolik, kolik si jí naložíme – tak zní má první rada.

Jarní úklid je nejlépe dělat v zimě, radí Simona, která si jím zkracuje dlouhé večery.
Jarní úklid má smysl dělat na jaře, tvrdím já, vysvitne slunce a člověk má chuť k novým začátkům s čistým stolem. A má na to pojednou energii – proč ji nevyužít? Pročež si ukliďme ve vlastní kanceláři!

Manželé Vojtovi říkají, že oni se s žádným jarním, pouťovým či vánočním gruntováním zabývat nemusejí, protože si uklízejí průběžně. No nevím, i když jsou manželé Vojtovi důchodci a mají asi nadbytek času (ačkoli moje mami říká, že nikdy neměla takový hoňky, jako v důchodu), pochybuji, že týden co týden odtahují skříně, rozmontovávají okna a omývají nábytek zevnitř. Pokud ano, pak je to skutečně způsob, jak se sezónnímu úklidu vyhnout. Za cenu úklidu permanentního bych ho ale emancipovaným ženám nedoporučovala.

Na jarní úklid budeme přesto potřebovat cca týden. Máme-li totiž provětrat skříň, vytřídit oblečení, nepotřebné darovat potřebným a potřebné rozdělit na to, které je k upotřebení v létě – provonět ho levandulí, jak radí moje matka, a vrátit do skříně – a to, které je v létě k nepotřebě, zabalit a uložit k ledu, pak jen to nám zabere asi čtyři hodiny – násobeno počtem skříní v bytě.

Máme-li dále přebrat boty, omýt je, nastříkat, nakrémovat a před uložením do letního chládku vyložit papírem, jak radíval můj děda, tož si počítejme další dvě tři hodinky. Máme-li rozmrazit ledničku a vytřít ji octovou vodou, jak radí Jarka, připočtěme aspoň hoďku. Je-li nám vynositi veškerý obsah kuchyňské linky na překladiště, vymýti (opět za pomoci Jarčiny antibakteriální a ekologicky odbouratelné octové vody) všechny šuplíky, skříňky a police a opět je naplniti kus po kusu otřeným obsahem, pak se již dostáváme k úkolu čítajícímu hodin možná osmačtyřicet.

Jsme-li odhodlány vynosit na překladiště i všechny blbosti z koupelny, důkladně ji vydesinfikovat, vyleštit dlaždičky do výše dvou metrů a blbosti probrat na prošlé a ty hodné naší další péče hadrem, v tom případě tady máme prácičku na dobrých pět hodin.
Neměly bychom zapomínat na knihovnu, radí Ludmila, pěkně knížku po knížce očistit, vyprázdnit všechny regály, dřevěné navoskovat, dozadu vložit komonici proti molům a hezky podle klíče (abecedy, žánru, původu apod. – jedna podnájemnice mi kdysi přerovnala knížky podle barvy!!! Mohla jsem vylítnout ze své intelektuální kůže!) tituly do polic vrátit – pak jsme přibližně na osmi hodinách?

A už slyším babičku: obdobně naložit s ostatním nábytkem; z půdy přivléci štafle, sejmout záclony, vylejskat okna, umýt parapety, pověsit čisté záclony; odestlat, vyvětrat peřiny, vyměnit povlečení, odvléci matrace ven a vyprášit je; vyklepat koberce; vytřít podlahy; zadělat na bochánek; nabarvit chlapcům vejce…

Tak za takovou akci by se mužům, kteří ji vyžadují, skutečně měla vejce barvit, ale namodro. Pro zachování dekora mám zásadní zlepšovací návrh: najměme si na celou tu předvelikonoční taškařici mužskou uklízecí četu. Není báječnějšího pocitu z dobře aplikované emancipace, než když na Zelený čtvrtek ráno předstoupíme v elegantním kostýmku před sedm svaloušů, rozdělíme jim úkoly a večer je od nich ve vypíglovaném bytě převezmeme. Vím o tom své. Poprvé jsem to vyzkoušela, když mi bylo... osmadvacet!