Eva Kadlčáková: Rádce emancipované ženy – domácnost

Emancipace je skvělá věc. Umožňuje nám se realizovat. Jen někdy úplně jinak, než jsme zamýšlely. Například: před odšroubovaným víčkem vypínače…

Hodně o tom ví má matka. Vzala si báječného muže s láskou k přírodě a sklonem k egocentrismu. Po čase zjistila, že odcentroval svoje báječné ego do přírody a že se k nám do paneláku vrací jenom na noc. A má-li vůbec někdo někdy spravit ty ulámané kličky u oken, že to bude muset být ona…

Takto proškolena, pochopila jsem o manželském životě mnohé. Například to, že pro ženu je pohodlné najít si domácího kutila. Jelikož mým vzorem byl ale samozřejmě i volnomyšlenkářský otec, nesnesla bych vedle sebe kutila ani vteřinu. To už je lepší vlastnit vteřinové lepidlo…

Vteřinové lepidlo se hodí ke slepení ulámaných oušek od hrnků. Kličky u oken ale budeme muset vyměnit. To není vůbec složité, stačí k tomu jeden šroubovák – u starších typů obyčejný, u novějších křížový. Nové typy kliček mají šrouby schovány pod plastovými kryty, ale protože ty bývají první, co se ulomí, není třeba se s jejich odstraňováním trápit. Plastové kličky se překvapivě kupují v železářství a už tento fakt napovídá, že – dovolí-li to technologie našeho okna – bude nejlepší namontovat místo plastové kličky kovovou.
Na okna věšíváme různá stínidla. Pro miniaturní záclonky upevňované přímo na rám budeme potřebovat nebozízek. To je taková obdoba vývrtky na víno. Snadno jí uděláme dírku do dřeva i plastu, zatočíme háček a je to. U žaluzií volme volně visící, které si můžeme nainstalovat samy (viz nebozízek).

Žaluzie mezi okna nás odkazují na odbornou firmu, a to i v případě častých náhrad nejrůznějších plastových součástí, které rychle teří. Pro klasické záclony a závěsy bude potřeba vrtat do zdi. To se neobejde bez vrtačky. Nebojme se jí, žena práci s vrtačkou v pohodě zvládne. Důležité je pořídit si vrtačku kvalitní a vrtáky tvrdé a odpovídajícím způsobem drahé – ty levné z Číny se prodraží dvojnásob, jsou z másla! Pán za přepážkou se bude sice trochu samolibě usmívat, ale o to důkladněji nám vše vysvětlí. Nabalí nám i šrouby a hmoždinky – ty se jenom zamáčknou do díry, jiná věda v tom není. Při vrtání okolo okna mysleme na to, že jej lemuje pevný překlad, a zvolme proto větší vzdálenost. Máme-li vrtat do panelu, volejme bratra!

Bratr, kamarád nebo soused jsou vhodným řešením pro případy vědomostní nouze nebo nedostatku fyzických sil. Vedle zapojení set-top-boxu nám pomohou i s otevřením kompotu! Není-li „bratr“ po ruce, zkusme kompot obrátit, odvlhčit utěrkou, objet korunou, prohnout víčko loktem, rozkrájet ho otvírákem na konzervy anebo si prostě najít recept bez použití kompotu.

Žárovky vyměňujeme my ženy bez mrknutí oka. Pověšení lustru obvykle vyžaduje „čokoládu“. Tato se kupuje v elektře a prodavač nám ji prodá s nelibostí a poznámkou, že nám stejně bude k ničemu. Opak je pravdou. Princip čokolády je jednoduchý. Vypojíme pojistky, zavěsíme lustr ouškem na háček (který jsme si tam případně samy umístily vrtáním vrtačkou, hmožděním hmoždinkou a kroucením krucánkem) a drátky, které koukají ze zdi, vložíme do políček čokolády na jedné straně. Zašroubujeme sympatickým malinkým šroubováčkem. Dráty z lustru našroubujeme do protilehlých políček a máme to. Nasuneme kryt, zapneme pojistky a rozsvítíme.

Vypínače se má matka naučila spravovat v pětačtyřiceti a posléze do toho úspěšně zasvětila i svou sedmdesátiletou matku. Není proto žádný důvod, proč bychom to nezvládly i my. Mámin postup zní: 1) vypni pojistky; 2) odstraň kryt; 3) podívej se, co s tím je, většinou je přetržený nějaký drátek a protože ostatní přetržené nejsou, snadno poznáš, kam patří; 4) sprav to; 5) zapoj pojistky a rozsviť; 6) volej 150.

Spustit audio