Eva Kadlčáková: První máj

1. květen 2013

Z obecného hlediska platí, že muži nerozumějí ženským snům. Nemají o nich ani páru, a když už si dáte tu práci a postojíte v obchodě u nových typů fénů tak dlouho, že si toho ten váš nemohl nevšimnout, bude si myslet, že jste se zajímala o princip jejich funkce, těch fénů, jak to tam je s tím vzduchem a tak, a že jste určitě na okamžik zaflirtovala s myšlenkou aspoň jeden kousek teď hned a tady rozebrat a pozjišťovat si to všecko; ale rozhodně mu nedojde, že chcete, resp. potřebujete! nový fén k narozeninám. Muž…

Muž nepochopí, že potřebujete malovátka a parfém a bude vám tvrdit, že bez nich vypadáte lépe. Na ulici se pak bude ohlížet po zmalovaných čůzách a s jednou takovou vás později pravděpodobně i opustí. Muž neprojeví účast nad vaší starostí o to, z čeho zaplatit odtučňovací kůru, a vy si budete muset tajně půjčit od kamarádky. Muž se nerozněžní nad tím, že mu ničíte převodovku a že jste v celé své ženskosti obrousila brzdový kotouč. A muž vám nikdy nepřinese květinu jen proto, že je to romantické a zpívala o tom Rottrová v rádiu, ale protože má špatné svědomí a vrací se asi právě od té zmalované.

Tak mi řekněte, proč my se s tímhle mužem, tím anebo oním, vlastně chceme líbat pod rozkvetlou třešní?! No, protože ono to vlastně není až tak o mužích, ale zase o nás, o našich snech, o kráse chvíle a marné víře, že díky tomu budeme hezčí. A muži lepší. Hepčí.

Řeknu vám recept – kacířskej, „je to pravda“, ale zaručenej recept na to, jak najít muže svých snů: hledejte mezi otci dcer! Pochopila jsem to tuhle na návštěvě u kamaráda, který a) býval odtažitý intelektuál; b) právě opatroval svou čtyřletou dceru. Zatímco jsme pili kafe a pokoušeli si povídat, ta treperenda si přinesla svůj červeno modro zeleno žlutý kazeťák a začala tančit. Jenže: nebylo to ono. Není ideálního zážitku z tance bez šatiček s volánky. I požádala otce, aby jí vyhledal malinké tylové šatičky s dvě stě dvaceti volánky, a oblékla si je. Potančila nám opět a zjistila, že postrádá punčocháče. Červené, ty prostě musí mít! No tak si pro ně dojdi do šuplíku, Aničko. Tam nejsou!!! Tak si vem ty bílý. Ty tam taky nejsou, tatí!!! Tak si vem ty vobyčejný. Když to se nehodí, tatí… A tatí šel a kouk a našel červený a to bylo radosti. A pak ještě korálky a mašličku a mladý otec ochotně asistoval, protože svou dceru znal od embrya a její chování bylo to nejpřirozenější na celém světě.

Dívala jsem se na ně jako na zjevení. Jedině milující otec může pochopit svět žen!
Je čas se po nějakém poohlédnout. Zvedám telefon: Ahoj, tatí, hele, prosim tě, potřebuju naléhavě políbit pod nějakym keřem. A taťka řekne: Evičko, holčičko, co bych pro tebe neudělal…

Play / pause