Eva Kadlčáková: Proč si kazit Vánoce 1
Protože se říká, že se má vygruntovat. Že musíme vysmýčit první i poslední kout, vytřít pod ledničkou, umýt omrzlá okna a přerovnat kuchyňskou linku.
Protože se očekává, že budeme mít napečíno. Aspoň sedmero druhů cukroví. Rohlíčky a ořechy a pracny a kokosové strojkové, linecké a košíčky a čokoládové pusinky. Návdavkem ještě vánočku a štrůdl.
Protože pod stromečkem mají být pokud možno hromady dárků. A protože je někdo musí sehnat, zaplatit, nanosit, zabalit, popsat a odevzdat.
Protože ke štědrovečerní večeři má být polívka z jiker, obalovaný kapr a bramborový salát.
Protože na Boží Hod musejí být co jiného než hody – nejlépe svíčková – a na Štěpána kachna nebo husa.
Protože o Vánocích je nutno přijímat návštěvy, pobratřit se s tchýní, obrazit známé, vysedávat s nimi na plyšové pohovce a čučet na jejich (lepší) bednu.
Protože všichni se chtějí dívat na pohádky. Ale někdo mezitím musí vyvětrat, ustlat, uvařit, umýt a sklidit.
Protože budou prázdniny a to se jezdí na hory, zavařuje se maso, balí bágly a upadá do hysterie.
Protože světit svátky znamená spoustu starostí a práce a my se za to cítíme odpovědní.
Ale co když na všechny ty přípravy nemáme čas ani energii? To by Ježíšek nepřežil nějakou tu pavučinu a cožpak okna nepočkají do jara?
Stane se něco, když letos nenapečeme? Nemají snad všichni okolo nás cukroví až až a nedostáváme od nich pravidelně krabičku? Nebude nám náhodou stačit? Vždyť to stejně doma nikdo nejí!
A co kdybychom se vrátili do rozumných mantinelů a rozdali si – stejně jako před léty – dárky pro radost, ne o závod a pro prestiž. Možná bychom pro zdravý psychický vývoj našich dětí udělali víc, než když jim splníme první poslední.
A proč se nutit do řízků a majonézy, když nám nic z toho nechutná? Proč nezkusit ten báječný recept z časopisu na lososa se špenátem v lískovém těstíčku? Že budou ostatní brblat? No, třeba budou, ale určitě si pošmáknou. A my konečně také.
Co když nám vánoční obžerství každoročně přináší pálení žáhy, zácpu a tři až pět kilo navíc? Nebylo by lepší střihnout si něco lehčího a po obědě se vypravit na bazén? Jestli nám nejsou povinné návštěvy příjemné, nenuťme se do nich. Proč se neuzavřít do soukromí a aspoň jednou za rok nevypnout zvonky, telefony a e-maily?
A co když i my se chceme dívat na pohádky? Co když se na to marně chystáme už desetiletí? A cožpak si děti neumějí vyvětrat a ustlat? A partner neumí ohřát zbytky od včerejška anebo sám něco plnohodnotného ukuchtit? Jestli ne, nepomohla by nám předem připravená zásoba v mrazničce anebo prostá a jednoduchá objednávka v restauraci?
A na závěr: zimní skiturismus není na předpis. Místo s rodinou do hor můžeme jednou jet s kamarádkou na last minute do lázní. Hodit nohy do bahna a nechat si nádherně zmasakrovat záda!
Záleží jenom na nás, čemu se podrobíme. Jsou to naše svátky. A my jsme svobodní lidé. Tak proč si kazit vánoce?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.