Eva Kadlčáková: Pomni, abys den sváteční světila

Emancipace je skvělá věc. Umožňuje nám se realizovat. Jen někdy úplně jinak, než jsme zamýšlely. Například: s opuchlýma nohama u plotny…

Hodně o tom věděla má babička. Jako šestiletou mě naučila oddělovat bílky od žloutků a podstatné od nepodstatného. K podstatnému patřily práce a rodina. Od té doby hledám recept na to, jak zvládnout obojí…

Například přiblíží-li se nějaké křesťanské svátky. U babičky jsme je slavili vždy v plném počtu a v nejvyšším nasazení. Babička od božího rána šukala po světnici, snášela vejce, ale i mouku, kvasnice, cukr, sůl, máslo a mléko, zadělávala těžké těsto na vánočky, velikonoční mazance a pouťové koláče, lehké na beránky, na posvícenské hnětynky či na vánoční štoly. Chystala kapra v rosolu, na modro i na řízky. Na Velký pátek koprovku s vajíčkem, na Bílou sobotu velikonoční sekanou. Rukama jí prošly stovky kachen, hus a zajíců, kila svíčkové, litry smetany. Když se jí srazily knedlíky, promptně uvařila nové. Na svátečním stole nesmělo nic chybět a všechno muselo být perfektní. Jedla jako poslední a jako vrabec. Šichta jí končila pozdě večer. Brzy ráno už jsme ji zase slyšeli štrachat v kuchyni…

Nevím, proč jsem si zrovna z ní musela vzít příklad! O loňských Velikonocích jsem hostila osm lidí, krájela na kostičky dvakrát osm rohlíků, vařila a mlela dvě kila masa, nadívala a pekla dvě kuřata, vyfoukla a ozdobila dvanáct vajec, použila dalších čtyřiadvacet, okrájela čtyři kila brambor, zdělala dvě a půl kostky másla, uvařila šest litrů polévky, připravila čtyři saláty, spálila si ruce o kopřivy a sama sobě koupila dva biče. Když hosté v sobotu večer uřízli mému čerstvě zhotovenému a opatrně vyklopenému beránkovi „z legrace“ obě uši a když jsem svá chodidla shledala nalitá jako konve, pochopila jsem, že jsem si na sebe upletla ještě bič třetí. A že už nikdy více…

Pročež má dnešní poradna týkati se bude výhradně toho, jak si užít rodinné pospolitosti, avšak jak tu neskonalou dřinu (a z ní vyplývající nenávist ke všem hodujícím) ze svátků odstranit:

1) sestavíme jídelníček
2) vyznačíme v něm ty součásti (bochánek, beránek, sekaná, malovaná vejce apod.), které umí báječně připravit někdo jiný; tomu práci zadáme za takovou úplatu, že neodmítne, i kdyby se měl sám strhat
3) ze zbylého jídelníčku sepíšeme nákup, položky přesně specifikujeme
4) na nákup pošleme partnera
5) rozdělíme práci: děti budou chystat na stůl a mýt nádobí, manžel bude čistit maso a zeleninu, hosté se zapojí čerstvými tulipány, narcisy či hyacinty, samy si ponecháme přípravu salátů a krášlení bytu
6) na Zelený čtvrtek večer – jak jsme si poradily už minule – převezmeme vygruntovaný byt od úklidové čety a přichystáme salát ze špenátových listů
7) na Velký pátek vyzvedneme v chráněných dílnách malovaná vejce a s díky přijmeme od návštěvy jarní květiny; vyzdobíme byt; vezmeme rodinu do hospody na smažák
8) na Bílou sobotu vyzvedneme od šikovné sousedky beránka s bochánkem a od tchýně sekanou, očištěné a nakrájené brambory přesuneme na plotnu, kterou pouze zapneme; po obědě jedeme i s návštěvou na výlet, večeři cestou zpátky zatáhne návštěva; zbytek Bílé soboty strávíme společně s bílým vínem a lehkým salátem
9) na Boží hod se cpeme bochánkem, řežeme objednanému beránkovi, co se nám jen zamane, a vůbec nás to nebolí; pijeme kakao z mikrovlnky, obědváme manželovo maso a polívku, na kafe si zajdeme ven
10) no a na Velikonoční pondělí dojídáme zbytky, rozdáváme cizí vejce a užíváme si volna s nohama nahoře. To aby nám, dámy, už nikdy neotekly kotníky!

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.