Eva Kadlčáková: O sexu

Ano, souvislost tu je velká: pravidelnost je podstatou života. Periodické opakování dne a noci, zimy a tepla, novu a úplňku, krize a konjunktury, ale i narození a smrti, dámského pravidelného cyklu i milostných pohybů. Příroda či Bůh to zařídili tak, abychom se nejenom rozmnožovali a udržovali tak život na Modré planetě, ale aby nás to navíc i bavilo! Kdyby ne, hrozilo by totiž, že to slavné „ to“ přestaneme dělat. Přesně proto některé – anebo mám říci mnohé? – dětmi obdařené ženy už o pravidelný sex nemají skoro zájem.

Četla jsem tuhle v ženském časopise, že lidé se ve svém sexuálním chování řídí tím, do jakého ze čtyř základních typů temperamentu patří. Nikdy jsem nevěděla, k jakému se řadím já, poněvadž projevuji jak známky melancholika, tak flegmatika, jakož i sangvinika. Až podle zmíněného článku jsem zjistila, že jsem cholerik! Sex mě totiž vždy – a to zdůrazňuji – buď baví velmi, anebo vůbec. A to je prý pro nás výbušné a bezhlavé blázny typické. Melancholici na rozdíl od nás nejeví zájem o milostné radovánky prakticky vůbec, sangvinici vždycky a flegmatikům je to jedno. Proto mi autoři doporučili, abych si k sobě pořídila právě flegmatika, protože ten moje záchvaty něhy a lhostejnosti prostě nějak ustojí. Cholerika k sobě mít nesmím, mohli bychom se ve svých vášních míjet. Sangvinikově apetitu bych nestačila a s melancholikem – však víte – pouhý platonismus.

Abych ale pravdu řekla, nejlépe jsem se identifikovala podle věty, že cholerik má ze všeho nejraději hlazení a s tím by si vystačil. A že ho vyžaduje jednostranně! Jen nevím, jestli za to může můj temperament, anebo tatínek, který mě prošimral celým dětstvím. Už žádný další muž mého života nebyl ochoten věnovat mi tolik bezplatné péče...

Jak jsem si tak v tom časopise četla, náhle mě přepadl nervózní pocit ze zjednodušenosti a přiblblosti takových zábavných článků pro ženy. A z toho, že se na jejich charakteristice podílím, neboť jim propůjčuji svoji mysl a ještě je šířím dál! Vždyť tam nepadlo ani jediné slovo o lásce?! A nesouvisí snad vášeň a touha hlavně s tím, jestli toho druhého milujeme? Nebo to tak cítíme jenom my, šílení cholerici? Anebo byl ten článek výhradně o vztazích pětadvacet let po svatbě?

Vy si odpovězte sami. Já mám jasno: není všechno jenom perioda. Existují vzplanutí, která se neopakují. Dokonce i vzplanutí, která nikdy nepřijdou. Kdo zažil jen tu druhou variantu, tomu dávají smysl i tyhle články…