Eva Kadlčáková: Návraty

Tak i já jsem kdysi zatoužila znovu spočinout v náručí muže, který si mě onehdá chtěl vzít, ačkoliv jsem se mu předvedla v tom nejhorším světle, a on mě přesto miloval a já mu svou pověst mrchy potvrdila tím, že jsem jeho šlechetnou nabídku nepřijala. Proč, proboha???!!! Ptá se po letech moje bezpečně promazaná paměť. Žádný argument si nevybavuje. A tak je odsouzena k tomu si vzpomenout: Na obnovené rande se dostaví panák, jenž se ani trochu nepodobá obrázku, co mi v hlavě zidealizovaly trpké zkušenosti vztahů následujících. Každou větu začíná slovy „já z pozice své funkce“ a při sexu myslí jenom na sebe. Dívám se do stropu a už velice dobře vím, proč jsem si toho blba kdysi dávno odmítala vzít!

Návraty nejsou žádoucí ani v případě, že se vracíme domů. Původně jsme sice vyletěli z hnízda plni ideálů a představ o vlastním, samostatném a lepším životě. Jenže pak se něco zvrtlo a sny se nekonaly. Ještě rádi vezmeme zavděk rodinným krbem. Vždyť: všude dobře, doma nejlépe.

S novými předobrazy ideálu, tentokrát v podobě matky, otce a starého dobrého dětského pokoje, dorazíme do rodiště, abychom zjistili, že ulice se jmenují jinak, v jeslích je podnikatelská líheň, náš pokojíček rodiče zrušili a svou otcovskomateřskou lásku napřeli k jezevčíkovi. Krátkodobě nás sice zahrnou pozorností a buchtami, ale už třetího dne nám dají na srozuměnou, že mají rádi svůj klid a kdy že se hodláme zase odstěhovat... Nakonec i my máme o soukromí trochu jiné představy než je společné sledování televizních soutěží a večerka v devět. V neposlední řadě zjistíme, že ani po pracovní stránce na nás v rodném městě nikdo nečeká. Doma přece není nikdo prorokem. A tak nezbývá, než udělat další tlustou čáru a začít znova. A jinde.

Obecně platí, že se nedoporučují návraty na místo činu. Ať již se na místě samém odehrálo dětství anebo zločin. A právě tak ošidný je návrat do někdejšího zaměstnání. Oslovil vás bývalý zaměstnavatel a nabídl protentokrát lepší pracovní podmínky a vyšší plat? Nenechte se mýlit. Je to stále tentýž zaměstnavatel. Se stejnými přístupy, stejnými předsudky, stejnými sliby. Rychle si připomeňte, proč jste kdysi vzali roha, a zůstaňte tam, kde neslibují, ale jednají. A jestli ne, jděte dál.

Jak je to ale s návraty z dovolené? Inu, od druhé půlky nabrala dovolená neuvěřitelný spád, cesta zpátky utekla ani nevíme jak, teď sedíme už několik hodin nad nevyřízenou poštou a nemůžeme se odhodlat do ní sáhnout, vaříme si jedno kafe za druhým a stále se nám chce spát. Na poradě se nám za zády šéfa promítá krajina plná pinií a oleandrů, místo klimatizace šumí olivový háj... Tady pomůže jen léčba šokem. Pořádný sprdung anebo: návrat na dovolenou!