Eva Kadlčáková: Marťani

Důsledkem toho je, že si obě pohlaví moc nerozumějí, že se za některé vlastnosti nenávidí a kvůli jiným se milují. Máme totiž různé dary. A mezi ně patří – v případě žen – periferní vidění. Ženy kapírují vše, co se kolem nich šustne. A nepotřebují kvůli tomu otáčet hlavu, ba dokonce ani hnout brvou. Někdy se právě tím prozradí. Jedna moje kolegyně vždycky, když mě šmírovala, naprosto ztuhla. Prsty položené na klávesnici, našpicované uši, pohled soustředěně upřený na obrazovku. Měla mě z úhlu, potvora, ale věděla všecko. Tak jako já…

Na rozdíl od nás se muži prý koukají do tunelu. Vnímají jen to, na co právě čučí. Proto se otáčejí za babami. Chtějí-li si je prohlédnout, neumějí jinak. Rozdíl mezi oběma pohlavími ve sjíždění atraktivních protějšků přitom neexistuje. Výzkumy ukazují, že i ženské hodnotí chlapy podle zadku, jen se jim na něj dívají po očku.

Co ale holky údajně neumí, je orientovat se v mapách. Žena si například točí mapu po směru jízdy, což muž prý nikdy nepochopí. Ten můj potvrdil teorii tím, že mé kamarádce vyžvanil, že ať mi v autě předloží jakoukoli mapu, vždycky o ní nakonec prohlásím, že je to úplně blbá mapa. „Ženy se díky svému širokému zornému poli orientují na cestách úplně odlišně než muži,“ ocitovala moje přítelkyně populárně naučnou příručku a dodala vlastní zkušenost: cestu na chalupu vysvětlovala řadě žen a řadě mužů a všichni chlapi zabloudili. Řekla jim totiž: u takovýho růžovýho domečku zahneš doprava, pak budeš mít po levý straně rybník, pojedeš dál podél elektrickýho vedení a až přijedeš do vesnice, dej se ke kostelu. Všechny ženy trefily. Za jízdy pozorují krajinu a nic jim neuniká. Muži naopak sledují cedule. A když se na nich nepíše růžový domeček a cesta ke kostelu, jsou v pytli. Gábina o cedulích na cestě vůbec nic nevěděla.

Abych se dostala k meritu věci. Mé májové fejetony jsou o lásce. Chci tedy napsat: skončí-li láska, jak odmítnout partnera, aby to pochopil? Žena je vztahovačná a postačí jí náznak. Často vše vycítí intuicí. Neví proč, jen uvnitř je si jistá, že se něco velmi podstatného změnilo. Ví to týdny dopředu. Naopak odmítá-li ona jeho, obvykle ho šetří: myslím, že jsme si přestali rozumět, myslím, že bychom to teď měli zkusit každej sám. A on to chápe takto: je naděje, že si zase rozumět budeme, pokud si teď dáme krátkou pauzu. Muži nerozumějí symbolům. Až na básníky. Ale i ti by se je v takovou chvíli zdráhali pochopit. Muži ctiteli musíme říci rozhodné: NE. Já už tě nechci. Tečka. Bude ho to bolet, ale vydrží to. Je přece chlap. A je z Marsu. A to je drsná planeta.