Eva Kadlčáková: Maminka a pan prezident

Volební výsledek historicky první přímé volby prezidenta se totiž skoro od samého počátku odvíjel ze špatného konce. Rozdíl přibližně dvaceti procentních bodů mezi oběma kandidáty byl značný. Takový, že už mi zkušenost říkala, že nesmazatelný. Po sečtení pouhých deseti procent okrsků jsem pomalu začala upadat do deprese. A na třiceti jsem si už byla jistá: „Karel ho stáhne na pětapadesát, víc nestihne.“ Můj muž sice namítal, že je ten pesimismus předčasný, ale já jsem věděla své. Jsem realista. A ve svých odhadech někdy překvapuju sama sebe.

Co mě ale zaskočilo, byl průvodní pocit. Představovala jsem si totiž, že zvítězí-li Miloš Zeman, napíšu plamenný fejeton plný vzteku a hany. A že ho ze sebe vysypu jako hrubou mouku z prasklého sáčku. Čím se ale můj volební předpoklad stával skutečnějším, tím do větší apatie jsem upadala. To, co cítím teď, je bezmoc. A vědomí, že žádné nadávky ani silácké řeči mi od ní neuleví. Bála jsem se a těšila, že nevyjdou-li mé prognózy, bude se mi óda na Karla psát mnohem hůř. To byla hloupost. Euforie by mi nejspíš vkládala slova do úst sama. Letargie mi je z hlavy vymývá. Tak, jako Miloš. Mele a mele. Slintá a slintá. Cituje a cituje. Sakra, má ten chlap vůbec nějakou původní myšlenku?!

S argumentem, že vyhrát by měl Zeman, protože je chytrý, přišel ze školy nejdřív náš osmiletý Jáša. Pak jsem začala stejný důvod slýchat i od starších. „No dobře, že je chytrý, ale posloucháte, co tak chytře říká?!“ zkusila jsem namítnout občas. Vědouc ale, že je to zbytečné. Procesu ovlivňování voličů se přikládá nepřiměřený význam. Většina lidí už svůj názor dávno má. Fandí svému mužstvu a nějaká pro a proti stejně nechce slyšet. Bylo jasné, že populistická vyjádření toho nižšího ze šlechticů padnou na úrodnější půdu. Ne nadarmo je slovo populismus odvozeno od lidu. A lid, to je grunt.

Ale nakolik jeden člověk nezmůže nic proti vůli většiny, natolik může jedna maminka ovlivnit aspoň jedno vlastní dítě: „Miloš Zeman je chytrý, Jášo, o tom žádná. A je i vzdělaný, přesně tak, jak lidé říkají. Ale víš, on je víc vzdělaný než chytrý. A taky spíš vychytralý než moudrý. Znáš přece pohádky o chytré lišce a moudré, i když ospalé sově. Tak my jsme teď volili mezi nima. A byla to těžká volba, přiznávám. Ale měli jsme možnost zvolit si moudrého prezidenta. Zvolili jsme si toho chytrého… Už tomu rozumíš?“

„Rozumím,“ odpověděl Jáša, „máš pravdu, maminko.“ No ba že. Maminka má přece vždycky pravdu. Ale co má pan prezident?

No, naštěstí pan prezident u nás nemá… ani moc velkou moc.