Eva Kadlčáková: Dárky, s nimiž nepochodíme III.

Hotovo. Papír odpadl, krabice vydala své tajemství. Obdarovaný se na nás podívá s výrazem, no ty jsi se snad zbláznil! A my víme, že je to v pytli. Že naše investice je zmařena, že adresát dárku nejen že není potěšen, ale je dokonce ponížen, a že i ostatní okolo vánočního stromku se cítí zahanbeni. Z večera, který jsme plánovali jako výjimečný, není nic. A místo ód na štědrost rezonuje pokojem trapné ticho.

Schopností snášet druhým k nohám nepřiměřené dary oplývají především muži. Zejména jejich zvláštní skupina zatížená jakýmsi traumatem chudoby. Většinou totiž tito jedinci pocházejí z velmi skromných poměrů a teď, když se dostali k penězům, léčí si jimi svůj mindrák z dětství. Žádné auto jim není dost luxusní, žádný barák dost okázalý a žádná půjčka dost velká.

Briliantovými náhrdelníky zavazují nejenom své drahé polovičky, ale především sami sebe. Společnou vlastností grófů obvykle je, že ve skutečnosti na své útraty nemají. A každý další nemístný dar je přibližuje k neodvratnému pádu. Aby to nikdo nepoznal, pořídí ženě novou kuchyň, synovi motorku a rodičům obrovskou plazmovou televizi…

Další množina pomýlených dárců jsou ti, kteří zaměňují materiálno za lásku: Tak, já ti teď dám kožich v hodnotě ročního platu a ty mě za to budeš mít ráda… Jenže ono to takhle, milí zlatí, nefunguje. Nikoho si nelze koupit i s duší a srdcem. Se službami - možná…

Podmnožinou citově deprivovaných dárců jsou lidé, kteří drahými věcmi nahrazují osobní kvality, jež jinak nejsou schopni dát. Jsem táta naprd? Tak tady máte, děti, PlayStation4, iPhone6 a Mini Cooper Cabrio. Jsem manžel/ka a zahejbám? Hle, společná dovolená na Maledivách, ta to jistě spraví. Jsem alkoholik, nespolehlivý, nevypočitatelný a nebezpečný a mojí jedinou perspektivou je trápení? Tu máš, lásko, snubák, vem si mě a já se napravím…

O něco mírnější, ale stejně sebestředné, jsou ty dárky, které dáváme s úmyslem, aby nám byly napříště ve stejné hodnotě oplaceny. Dáváme s nimi jakýsi návod, co by se asi líbilo nám a jaké cenové hladiny by se naši drazí měli držet. Je to od nás naoko úctyplné a obětavé, ve skutečnosti vypočítavé, sprosté a stavějící chudáka obdarovaného před hotovou věc. Má přece na vybranou, řeknete, veledar může nepřijmout. Ano, může, ale zároveň volí trvalé poškození vzájemných vztahů. Je v pasti. A obě strany to vědí…

Vyvarujme se proto mefistofelských darů. Vypovídají o nás jediné: máme raději sebe než ty, které jimi zahrnujeme! Přeji vám příjemný zbytek adventního času a se Svátečním fejetonem naslyšenou na Štěpána!