Eva Kadlčáková: Co je štěstí

Štěstí je, když se povede letní den a my můžeme v klidu a pohodě posnídat venku.
Štěstí je cítit vůni vody v rybníce.
Štěstí je pomalu se do ní nořit, ruce táhnout za tělem a prsty čeřit lesklou, kovově kalnou hladinu.
Štěstí je plavat naznak a pozorovat modré nebe nad sebou.
Štěstí je potkat jiného plavce a vyměnit si s ním dva nezávisle šťastné pohledy, jeho a náš.
Štěstí je usínat příjemně unavení na dece a kolem sebe slyšet štěbetání ptáků a dětí.
Štěstí je pozorovat vážky, potápky a motýly.

Štěstí je kráčet zase starou polní cestou, odpočívat ve stínu staletých stromů, okusovat stébla trávy a rozhlížet se po té nádherné krajině, do které jsme měli to štěstí se narodit.
Štěstí je natrhat si náruč lučního kvítí. A k němu pár dozrálých klasů. A letňáky. Jo, letňáky!
Štěstí je potkat po cestě neznámého, stejně okouzleného poutníka a říct mu prostě Dobrý den.
Štěstí je potkat po cestě známého a mít si s ním co říct.
Štěstí je utíkat před letní bouřkou, chytnout slejvák, teplej jak sprcha, a přiběhnout domů, kde čekají naši milí, suché věci a lívance s borůvkama.

Štěstí je být se svými lidmi, štěstí je každý jejich úsměv, každé laskavé slovo, každý šprým a každý rýpanec, který nám věnují.
Štěstí je tančit s dospělým synem na zábavě. Štěstí je tančit s mrňousem na Jednou ráno přišel vítr. Štěstí je tančit s někým, koho milujeme, kdykoliv, kdekoliv a na cokoliv. Štěstí je tančit sami se sebou v uzamčené a zvukotěsné místnosti. Štěstí je tamtéž i zpívat!
Štěstí je zpívat zplna hrdla ve sboru, který je složen z milých přátel, a navíc nebýt slyšet.
Štěstí je narvat si do uší sluchátka a na vlnách decibelů se nechat unášet… někam jinam.
Štěstí je vrátit se zpět a zjistit, že všechno je tak, jak má být.
Štěstí je počítat s tím, že všechno je jinak.

Štěstí není jedna zanedbatelná, prťavá muška a prchavý okamžik. Štěstí je hluboká tůň, zlatonosná řeka. Každý den do ní smíme znovu vstupovat, nabírat si z ní, nechat se unášet. Štěstí je důvěřovat jí. Štěstí je... si ji zvolit!