Emil Kolben byl gigantem československého průmyslu

Život Emila Kolbena připomíná pověstný americký sen o člověku, který vlastní pílí dosáhl nevídaného úspěchu. Jeho smrt pak byla jen jednou z miliónů v období šoa.

Narodil se 1. listopadu 1862 ve Strančicích východně od Prahy jako nejstarší z deseti dětí v rodině chudého židovského obchodníka. Ani to však nadanému chlapci nezabránilo ve studiu.  Po gymnáziu získal absolutorium na pražské německé technice a díky stipendiu odjel do Spojených států. Zůstal tam čtyři roky, během nichž se vypracoval až v blízkého spolupracovníka proslulého Thomase Alvy Edisona. Do laboratoří své firmy Kolbena přizval i další věhlasný vynálezce Nikola Tesla. A zde získaná zkušenost s třífázovým střídavým proudem se stala základem budoucího Kolbenova úspěchu.

V Evropě nejprve působil ve Švýcarsku a ve 34 letech se vrátil do Čech. Jak později vzpomínal: „Vyzbrojen rozsáhlými vědomostmi a zkušenostmi ve všech odvětvích silnoproudé elektrotechniky a drže krok s tehdejším nejmodernějším pokrokem ve výrobě elektrických strojů a zařízení, pomyslel jsem v srpnu 1896 na to, že dám své bohaté znalosti a zkušenosti do služeb své české domoviny.“

V Praze-Vysočanech toho roku založil továrnu Kolben a spol., rozšířenou po dvou letech na Elektrotechnickou akciovou společnost. Ta se pak během dalších desetiletí řadou fúzí proměnila v roce 1927 v obří koncern ČKD – Českomoravská-Kolben-Daněk. Jméno Čeňka Daňka v ní přitom již jen připomínalo nežijícího podnikatele, jehož někdejší závod byl do ČKD začleněn.

Za první Československé republiky nebylo v oblasti elektrotechniky a strojírenství prakticky nic, co by nebylo se jménem Emila Kolbena spojeno: alternátory, generátory, turbogenerátory a obloukové lampy, elektricky poháněné jeřáby a výtahy, celé elektrárny včetně těch vodních, stroje a zařízení pro pouliční dráhy, lokomotivy, auta Praga, ale také pod značkou Elektro-Praga pračky, vysavače či ledničky stejně jako lanovka na Petřín. Kolben vyvážel svá zařízení do řady zemí a nezůstalo u podnikání. Neztrácel kontakt s technickým vývojem, odborně publikoval, podle potřeby skupoval důležité licence, které byly pod jeho dohledem dále rozvíjeny, a naopak prodával licence vlastní.

Za života se Emilu Kolbenovi dostalo nesčetně poct, počínaje řády od císaře Františka Josefa I. a konče oceněními po vzniku samostatné republiky.  V době jejího ohrožení Německem se Kolbenovo ČKD orientovalo na výrobu tanků a armádních nákladních vozidel, ale tanky nakonec krutou ironií posloužily německému wehrmachtu, zatímco Emil Kolben byl ve svých téměř 81 letech odvlečen do terezínského židovského ghetta. Zahynul zde ještě před deportací na východ 3. září 1943.