Eliška Novotná: Mouka
U odpoledního čaje s domácím koláčem si mně kamarádka postěžovala, jak jí vadí, že pořád vyhazuje skoro plné pytlíky s moukou, která je už tak stará, že se v ní dělají mouční červi.
Spolkla jsem poznámku, že jsem nikdy nechápala, kde se v ní berou, což je pro mne jedna z tisíců životních záhad a umínila si, že ji nebudu informovat o tom, jak s kilovým pytlíkem mouky nakládám já – protože vím, že jsem se svou systematičností někdy nesnesitelná.
Dělám to takhle: Když postavím nový pytlík na kuchyňskou linku, snažím se nejprve rozluštit datum spotřeby, pak ho opíši na štítek a ten nalepím na pevně uzavíratelnou dózu, do které mouku přesypu. Když se datum naplní, obsah dózy s provinilým pocitem plýtvání vysypu, dózu vymyju, vysuším a jdu koupit novou mouku.
Povídaly jsme si ale také o tom, jak v různých statistikách přispíváme ke lživým informacím o spotřebě mouky na hlavu; jak jsme na tom byly jinak, když byly naše děti malé a pro velkou rodinu jsme i několikrát týdně zadělávaly těsto, a jak výrobci na situaci stále rostoucího počtu malých domácností, i těch singl, kašlou. A že by se v té naší zemi vyhozenou prošlou moukou jistě zaplnila celá náměstí.
Slíbily jsme si s kamarádkou, že zkusíme zajít do bezobalového obchodu, zda se nám podaří do vlastní dózy koupit 25 dkg polohrubé mouky, upéct z ní koláč a spolu ho pak sníst. Tentokrát ke kávě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
