Eduard Petiška: Pověst o štěstí. Stárnoucí muž vzpomíná na první erotické jiskření

Poetickou povídku Pověst o štěstí napsal Eduard Petiška. Vyšla v roce 1981 v povídkovém souboru Pohyb květin a jiné radosti a potíže.

Rozhlasové zpracování pochází z roku 2005. Vzpomínání stárnoucího muže ve studiu načetl herec a dabér Miloš Hlavica.

Eduard Petiška

Spisovatel a překladatel Eduard Petiška se narodil před 100 lety, 14. května 1924, v Praze. Díky mamince Adéle, opěrní pěvkyni a spisovatelce, která pocházela z německo-nizozemského rodu malířů a litografů, mluvil od dětství plynně německy.

Po mamince zdědil také hudební sluch, byl přijat na konzervatoř, ale jeho plány překazila válka, kdy byl pracovně nasazen jako soustružník do továrny v Čelákovicích.

Eduard Petiška|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Po válce vystudoval srovnávací literaturu a germanistiku na pražské filozofické fakultě. Psal básně, prózu, články do novin, překládal z němčiny, spolupracoval s filmem a s rozhlasem. Byl aktivním členem Syndikátu spisovatelů.

Po Únoru 48 se ale jako nekomunista a německy mluvící intelektuál stal nepohodlným a skončil na seznamu zakázaných autorů. V nesvobodných 50. letech se doma v Brandýse nad Labem pravidelně stýkal se spisovateli a malíři, kteří na tom byli podobně jako on.

Právě v této době, kdy nemohl publikovat pro dospělé, se přeorientoval na tvorbu pro děti a mládež, které se pak věnoval až do konce života. Mezi jeho nejznámější dětské knížky patří Jak krtek ke kalhotkám přišel nebo Martínkova čítanka, pro větší čtenáře pak napsal Staré řecké báje a pověsti nebo Příběhy tisíce a jedné noci.

Eduard Petiška zemřel náhle v roce 1987 během pobytu v Mariánských Lázních, kde pravidelně trávíval dovolené a dlouhodobě se zde i léčil. Pohřben je v Brandýse nad Labem.