Dušan Vančura ze Spirituál kvintetu doputoval z Užhorodu až do Mirochova u Třeboně

V Užhorodě se také narodil. V Dačicích pak chodil do obecné školy. Vančurovi bydleli v malém domku na kraji města. „Dodnes cítím vůni máminých floxů z předzahrádky,“ vzpomíná.

„Na konci války jsem prožíval s ostatními kluky taková dobrodružství a věci, které – kdyby dělaly moje děti – tak se asi zblázním strachy. Vyrabovali jsme všechny německé muniční sklady, nosili jsme přes ramena kulometné pásy, ukradené z tanku, který tam Němci v panickém útěku před Rusy zanechali, a co jsme dělali s ostrými náboji, raději ani neříkám.“

Původním občanským povoláním inženýr elektrotechnik je znám jako jedna z nejvýraznějších tváří souboru Spirituál kvintet. V současnosti působí také jako vedoucí školního sboru Sejkorky z Chlumu u Třeboně.

Zanedlouho tomu bude dvacet let, co se Dušan Vančura přestěhoval z Prahy do vesničky Mirochov poblíž Chlumu u Třeboně. Nový jihočeský život však tento umělec nepojal jako relaxaci a život v ústraní. Naopak – plně se zapojil do vytváření buněk kulturního života v nejbližším okolí, v němž samozřejmě mnozí nevědí, že je spoluautorem překrásných písniček.

Mlýny, Batalion, Bim Bam, Třešničky, Trh ve Scarborough, Hříšnej svět, Soudný den – to je z repertoáru Spirituál kvintetu namátkou několik příkladů textařského mistrovství Dušana Vančury, který opatřil slovy písničky také třeba pro Františka Nedvěda, Karla Zicha nebo Marii Rottrovou.

Dušan Vančura je navíc jedinečný moderátor, vždy zasvěcený, pohotový a vtipný, koncertů nejenom Spirituál kvintetu, ale též vystoupení sboru Sejkorek, který před několika roky s manželkou Zuzanou přivedl na svět.

Životem v mirochovském domečku, kam to mám za ním přes lesy a rybníky jenom pár kilometrů, se sedmasedmdesátiletý Dušan Vančura vrací v pořadu Jihočeši ke svému jihočešství…