Domů si bere kroniku jen tehdy, pokud do ní něco píše

V kanceláři starostky

 S mikrofonem napřed zacházím na obecní úřad Borových Lad. Přijímá mě přímo starostka Jana Hrazánková. Ochotně přináší z archivu velkou, objemnou obecní kroniku a spolu do ní nahlížíme. Na mou prosbu, zda by z ní přečetla úryvek, bez váhání přistoupí. Zrovna obrací stránky se začátkem zápisu za rok 1989. A protože Borová Lada jsou při našem setkání hojně zasypána sněhem, nabízí se podívat se do textu, jaké tenkrát před více než třiceti lety bylo ve vesnici zimní počasí. Paní starostka cituje z příslušné kapitoly měsíce ledna. Převážně slunné dny, mrazy okolo minus deseti stupňů Celsia, sněhové podmínky však velmi špatné.

V domě kronikáře

Mezi událostmi, které se v Borových Ladech odehrály, kronikář Vladimír Dvořák rád vzpomíná například na obnovení křížové cesty s kaplí svaté Anny. „Komunisti ji v padesátých letech zničili. Ze sponzorských darů a z grantu se znovu stavěla jednotlivá zastavení křížové cesty, malé kapličky, a také velká kaple s novým zvonem. Vysvěcení se uskutečnilo v roce 2006.“ Kronikář pak popisuje průběh místní Anenské poutě: „Je to velká akce. Jezdí sem spousta lidí z Německa, protože ti jsou pobožnější. Pouť začíná vždy mší u kaple. Potom je výstava šumavských knih, obrazů a fotografií. Přijedou i kolotočáři, je zábava a pouť se ukončí tancovačkou.“

Blíží se konec roku, proto jsem byl zvědavý, kdy kronikář Borových Lad dokončí zápis poté, co se rok uzavře. Vladimír Dvořák odpověděl, že během ledna nového roku, jelikož obec najala paní, která mu uspořádá podklady, a on do kroniky zapisuje vždy po měsíci.

A kolik času mu zabere zapsat každý jednotlivý měsíc? „To je individuální. Samotné psaní závisí na náladě, protože když se člověku nechce psát, ruka nepíše hezky a písmo nevypadá dobře. Nesmí být hezky, to mě táhne ven, ale když je ošklivo, prší, tak si řeknu – pojď na to!“

Vladimír Dvořák už měl myšlenky, že s vedením kroniky skončí, ale přese všechno ho zapisování do ní stále drží. Líbí se mu, když obec má kroniku, a pochvaluje si, že jako kronikář ví o veškerém dění ve vsi. „Mám ho pod nosem a pěkně si ho sesumíruju,“ vysvětluje a dodává, že oceňuje, že v Borových Ladech se píše „postaru“ rukou, perem a inkoustem.