Domácím hospicům chybí peníze. Nemůžeme hradit zdravotní péči, říká náměstkyně hejtmana

mladá ruka, stará ruka
mladá ruka, stará ruka
Problémy s financemi dělají největší starost třem jihočeským domácím hospicům. Své služby lidem v konečném stádiu nemoci a jejich rodinám nabízí Hospicová péče sv. Kleofáše Třeboň, Domácí hospic Jordán Tábor a Domácí hospic Athelas Písek.

Na lednovém setkání sepsali jejich zástupci Prohlášení ke kritické situaci financování specializované domácí hospicové péče adresované Jihočeskému kraji. Ten podle nich na rozdíl od ostatních krajů finančně téměř nepodporuje domácí hospicovou péči, a to ani například v podobě terénních odlehčovacích služeb či osobní asistence.

„Největší problém pro nás znamená ta nemožnost finančně zabezpečit zdravotnický tým. Většinu prostředků získáváme z darů, dotací měst a obcí a grantů. Pro představu, loni jsme darem získali od veřejnosti asi milion 450 tisíc, takže vnímáme, že lidé tuto službu potřebují a přejí si tento druh péče,“ říká Petra Brychtová z Hospicové péče sv. Kleofáše v Třeboni.

Zdeněk Herout z píseckého zařízení dodává, že komplexní služby domácích hospiců nejsou nikterak zakotveny v zákoně, a tudíž nejsou asi nikým podporovány.

„Financování našeho hospice je nejisté, neexistují zatím žádné smlouvy se zdravotními pojišťovnami a bohužel nefungují ani systémové finance stran sociálních služeb. Jsme odkázáni pouze na osobní a konkrétní jednání s obcemi a sponzory, což je velice nejisté,“ zdůrazňuje Marie Sovadinová z Domácího hospice Jordán Tábor.


V naší společnosti je etablovaný systém péče a ta funguje tak, že osmdesát procent úmrtí nastane v ústavní péči – osm z deseti lidí zemře mimo domov. A přitom si více než osm lidí z deseti přeje zemřít doma. Stávající systém to nedokáže změnit. V tom se zjevil nový fenomén domácí hospicové péče, jenže veřejná správa ji nechává na holičkách. Nemá to ale jednoho viníka.

Domácí hospice přivádí profesionální zdravotní a sociální služby až do domácnosti umírajícího pacienta. Že je tato péče potřebná, potvrzuje z osobní zkušenosti například paní Marie. „Neuměla jsem si představit, že by maminka zemřela někde v nemocnici, ale věděla jsem, že na konci bychom to sami nezvládli, že je potřeba odborná péče. Zkontaktovali jsme proto třeboňský domácí hospic, začaly k nám jezdit sestřičky, byly úžasné, empatické, vlídné a pomohly nám úplně se vším,“ vypráví.

Podle náměstkyně jihočeského hejtmana Ivany Stráské se sice hovoří o domácí hospicové péči, ale zákon takový termín nezná. „Služba vznikla na základě společenské potřeby starat se o ty, kteří chtějí zůstat doma. To vnímám jako velmi potřebný krok, nicméně ta legislativa zatím pokulhává. Není pravda, že Jihočeský kraj domácí hospice vůbec nepodporuje, ale jsou to zdravotní služby a každý si platí pojištění, takže úplně prvotní by měly být úhrady za zdravotní péči ze strany pojišťoven,“ komentuje.

Jihočeský kraj investoval do hospicové péče v posledních třech letech zhruba šest milionů korun. „Nemůžeme financovat zdravotní péči, to má udělat někdo jiný. Snažíme se ale podpořit sociální složku, pomůcky. Letos bylo první kolo krajských grantů, z nichž je možné čerpat finance, a přihlásil se jen jeden hospic. Takže bych nechtěla, aby se Černý Petr dával Jihočeskému kraji. Není to, že bychom nechtěli, hledáme cestu, ale potřebujeme také toho druhého naproti,“ zdůrazňuje.

Pokud ostatní kraje hradí zdravotní péči místo pojišťoven, je to podle ní nesystémové. Jihočeský kraj chce usilovat o změnu legislativy. „Samozřejmě, že nenecháme tyto organizace skomírat. Předpokládám, že se s nimi sejdeme a věřím, že najdeme řešení přijatelné pro všechny, bez politiky a hlasitých proklamací. Důležité je systémové řešení, aby se legislativa doplnila a aby se zdravotní pojišťovny přihlásily k financování. Jsem přesvědčená, že i pro ně je levnější, když pacient umírá doma,“ říká Ivana Stráská.

Robert Huneš, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, potvrzuje, že zdravotní pojišťovny zatím odmítají navázat spolupráci. „Jádro pudla jsou skutečně pojišťovny, léta s nimi bojujeme. Vymlouvají se, že mají péči pokrytou s odkazem na agentury, které jsou ale specializované na jiný druh péče a tam, kde ony končí, domácí hospic začíná. Dodnes to nechtějí pochopit. Proto vkládám naději v úpravu legislativy skrze ministerstvo zdravotnictví, které by to pojišťovnám nařídilo,“ dodává.

"V naší společnosti je etablovaný systém péče a ta funguje tak, že osmdesát procent úmrtí nastane v ústavní péči – osm z deseti lidí zemře mimo domov. A přitom si více než osm lidí z deseti přeje zemřít doma. Stávající systém to nedokáže změnit. V tom se zjevil nový fenomén domácí hospicové péče, jenže veřejná správa ji nechává na holičkách," říká Robert Huneš.