Dokonalou šlehačku získáte jen pomalým šleháním, říká cukrářka Mirka van Gils Slavíková

Smetanu nikdy nešleháme na vysoké obrátky, ale pomalu. Je to nehomogenní tekutina, ve které je tuk a voda, tedy dvě neslučitelné složky. Pokud šleháme naplno, docílíme spíš struktury másla.

Nášleh musí být na začátku opravdu pomalý, v robotu na stupeň č. 2, a pokud už směs houstne, můžeme došlehnout na stupeň č. 3. Ideální je však šlehat ručně!

Mirka van Gils Slavíková

Je jednou z našich nejznámějších cukrářek. Profesionální dráhu začala v Praze v roce 1984. Pracovala v restauraci Moskva a v hotelu Alcron v Praze. Toužila ale poznat a naučit se více, než naše země nabízela, a tak o pět let později s manželem a dcerou Hankou emigrovala do Jihoafrické republiky. Zde vedla cukrárnu, stejně jako později ve Spojených státech amerických. Láska k cukrařině ji zavedla i do Francie, Švýcarska i Nizozemí.

Za velký úspěch považuje své vítězství ve Velké ceně Paříže. Tehdy zvítězila v ryze francouzské disciplíně – v přípravě svatebního dortu Croquembouche. Nejcennější medailí je ta zlatá z Basileje z roku 2013. Získala ji za barokní karamelovou panenku, kterou vytvářela, aby splnila poslední přání své maminky. Upekla dezert pro japonského premiéra, ale také dort pro Jamese Bonda, herce Daniela Craiga nebo karamelového slavíka pro Karla Gotta. Splnil se jí i sen – být porotkyní v české verzi britské soutěže Peče celá země.

Říká: „Cukrařina je můj svět i můj život. Je to moje láska, vášeň i nejvěrnější životní partner.“

Mirka van Gils Slavíková