Do přírodní zahrady rozhodně nepatří rostlina ostříhaná do tvaru lízátka, říká zahradník Jan Kec

Zahradničina byla pro Jana Kece jasnou volbou. „Pro mě to byla vcelku jednoduchá cesta, jelikož jsem v našem rodu už několikátý, kdo se kolem zahrad motá. Vyrostl jsem v lese, zahradu jsme měli, ale nikdo mě nenutil v ní dělat nic, co jsem nechtěl. Už po generace bylo vyzkoušené, že když se člověk do toho bude nutit, nebude to chtít dělat,“ vypráví.

Poznat jeho rukopis v zahradnické tvorbě je podle Jana Kece poměrně složité. „Musím to skloubit s tím, co chce majitel zahrady. Já do toho vnáším svůj rukopis, ale jen tolik, kolik mi on dovolí. Na mně je, aby zahrada fungovala, aby stínomilné rostliny byly ve stínu, suchomilné na slunci, aby vše bylo technicky správně,“ popisuje svou práci.

„Mám hodně blízko k přírodě a miluju sezónnost. Používám hodně cibulovin i rostliny, které rostou v lednu zpod sněhu. Podle mě by zahrada měla být živá celý rok, když se podívám do zahrady, vím, jaké je roční období,“ líčí.

Pozornost podle svých slov věnuje i tomu, kde se zahrada nachází. „Pokud mám například výhled na Kleť, snažím se zopakovat linii prvku i v té zahradě. Projekty maluji dodnes nejradši v ruce, koloruji barvami. Existují sice skvělé počítačové programy pro zahradníky, ale pořád je to jen program, je to celé hranaté. Rostlina, která umí přesemenit, nebo se množit dceřinými rostlinami, po pěti letech v tom projektu není, pak je to hodně zkreslené,“ vysvětluje.

Čtěte také

Kvalitní zeleninu v českých obchodech nekoupíte, myslí si Jana Riebe. Proto ji pěstuje sama, intenzivně a celoročně

Jan Kec se specializuje na trvalky, je členem Spolku českých perenářů. „Trvalky mě chytly v momentě, kdy jsem zjistil, že mi v zahradách chybí dynamický prvek, který se rychle mění a navíc majiteli dělá radost poměrně rychle. Trvalka totiž od jarní výsadby dokáže už v létě kvést,“ dodává.

Nerad upřednostňuje jednu rostlinu před druhou, ale kdyby si měl vybrat, dal by si do zahrádky na slunné místo echinaceu. „Je nenáročná, jde u ní především o to, aby zjara její kořeny nestály ve vodě, ony pak rády uhnívají. Echinacea u nás obstojně přezimuje i přesemeňuje,“ připomíná.

Protože Jan Kec pochází ze Šumavy, má velmi blízko k přírodě a přírodním zahradám, které mají svá specifika. „Rostliny v nich se mohou dotýkat, žádné separované bochánky, kterým je smutno. Je to hezká zahrada založená na principech přírody. Z trávníku rostliny plynně přecházejí do nízkého bylinného patra, což jsou v tomto případě trvalky, dále pak přes keřové patro do stromového patra. Co se týká rostlinné skladby, do přírodní zahrady rozhodně nepatří rostlina, která se šestkrát ročně stříhá plotostřihem do tvaru lízátka,“ říká.

Celý rozhovor se zahradníkem Janem Kecem o tom, co se mu na českých zahradách líbí a co naopak ne, si poslechněte online.