Deníkové zápisy o práci na koronavirovém oddělení vydal sanitář táborské nemocnice knižně

„Raději jsem to vydal pod jiným jménem, abych se nedostal do zbytečných potíží, některé věci v té knížce se někomu určitě nebudou líbit. Nevynášel jsem žádné závažné informace, nikoho jsem nejmenoval, ale občas pravda může bolet,“ vysvětluje.

Pro práci v nemocnici se rozhodl už před deseti lety. „Dělám tam sanitáře. Když se začalo říkat, že bude hodně mrtvých, napadlo mě, že bych se měl pokusit o tom něco napsat, aby se do budoucna dochovaly nějaké záznamy. Teď už covid pomalu zase zmizel, ale čas, o kterém jsem psal já, byl doopravdy hodně těžký,“ vzpomíná.

Deníkové záznamy z práce na covidovém oddělení si Karel Ferri Bártovský psal zpočátku jen pro sebe. „Zkusil jsem psát pár dní, jestli to vlastně zvládnu. Nakonec jsem psal celý půlrok, i když v některých momentech jsem přemýšlel, že s tím přestanu, protože to bylo hodně těžké,“ říká.

Čtěte také

Velká očkovací centra zavřela, nemocnice často podávají vakcíny proti covidu jen jednou týdně

Doba covidová, jak může znít český překlad názvu knihy, byla pro zdravotníky zpočátku naprosto novou zkušeností. „Nemohli jsme se na to nijak připravit, přišlo to a museli jsme do toho skočit po hlavě. Když na jipkách najednou bylo třeba pětkrát více úmrtí, bylo to hodně psychicky náročné i pro ostřílené zdravotníky,“ vypráví.

V knize čtenářům prozradil i to, jak se zdravotníci s extrémní zátěží vyrovnávali. „Každý to ventiloval svým způsobem, někdo třeba sportováním, někdo bohužel tím, že si dal víc skleniček alkoholu,“ prozrazuje.

Přestože je coby sanitář zvyklý vnímat smrt jako přirozenou součást života, v knize přiznává, že některé chvíle byly i pro něj více než těžké. „Asi nejhorší bylo, když zemřeli dva mí známí, kluci jen o málo starší než já,“ dodává Karel Ferri Bártovský, který se v knize Covid time pokusil zachytit autentické svědectví o nedávné době.