Covidová izolace nesvědčí naší psychice. Jak obrátit situaci ve svůj prospěch

Covidová úzkost a co s ní

Více než rok už žijeme s koronavirem. Většinu toho času i s omezeními našeho života. Jak je nám přitom po duši? O tom bylo Zdravíčko s MUDr. Ludmilou Sattranovou.

Doktorka Sattranová se kromě své medicínské praxe ve Zdravotním ústavu v Českých Budějovicích věnuje ve volném čase i dobrovolnictví. Slouží na Lince důvěry Střediska pro rodinu a mezilidské vztahy. Po nocích jí tam volají lidé nejenom z Jihočeského kraje, ale z celé republiky. Za poslední rok vypozorovala nárůst telefonátů jak od pravidelných klientů, tak od nových volajících.

A dominantní téma, se kterým se teď lidé všeho věku svěřují, je ÚZKOST:

„Úzkost z nejistoty člověka paralyzuje. Je to jeden z nejnepříjemnějších pocitů, protože s nejistotou nelze pracovat. S nepříjemnou jistotou můžu něco dělat, můžu na ni nějak reagovat, zpracovávat ji a postupně zpracovat. Zatímco u nejistoty je člověk jako na houpačce, jednou je to lepší, pak zas horší, přichází propad do úzkosti. Člověk neví, co bude, co má dělat, jak se má na budoucnost připravit. Je bezbranný, bezradný, ve vzduchoprázdnu…“

NEJISTOTA pramení například z toho, že lidé přišli o práci, o příjmy: „Velice často potřebují svůj problém ventilovat, tím jej určit a následně hledat nějakou pomoc. Takže si povídáme a potom můžeme poradit a dát i kontakty na místa, kam by mohli jít. Ať už je to sociální služba, psycholog, úřad práce a další instituce.“

MARASMUS je dalším průvodním jevem covidové izolace: „Lidé ztrácejí chuť něco dělat. Dlouhodobá izolace vede k tomu, že se člověku nechce ani převléci se z pyžama, do čehokoli se pustit, vyjít ven… Taková osoba zabředává do stereotypů, které pro život nejsou žádoucí. Vedou k laxnosti a pocitu, že nic nemá cenu. Je to ztráta zájmu o cokoli. Říkám volajícím, tak si čtěte – no to mě nebaví, tak se dívejte na televizi – tam nic není, tak jděte na procházku – tam je zima. Na každou nabídku mají odpověď, proč to nejde. A z toho mohou rezultovat potíže i fyzické.“  

Protože člověk je jedno tělo a jedna duše, problémy obou těchto stránek osobnosti se podmiňují. Covidová úzkost má tedy i PROJEVY TĚLESNÉ: „Jde o poruchy spánu ­­- v obou pólech, nespavost i přílišná spavost -, dále se mohou přidat potíže se zažíváním, nebo naopak značná žravost, zajídání nudy a stresu, v horším případě i zapíjení alkoholem. Zvlášť tam, kde k tomu je určitá dispozice.“

ALKOHOLISMUS může být tichý, doma v ústraní, v osamění. Ale může vyplývat i z nezvládnutého přetlaku tam, kde nuceně trávíme čas pospolu:

„Mnozí nejsme zvyklí žít neustále s „x“ lidmi v jednom prostoru. A tam, kde je třeba home office dospělých a on-line škola dětí, dochází ke konfliktům, které je někdy rychlejší vyřešit tím, že si otevřeme víno nebo si dáme i něco ostřejšího. Jenže alkohol je záludný v tom, že malá dávka do určité míry zmírní úzkost a napětí, ovšem je to látka návyková a nese v sobě velké riziko. Ze  dvou skleniček večer se mohou vyvinout dvě lahve. Člověk, který nikam nemusí, nepojede autem atd., se najednou může přistihnout u toho, že popíjí už od rána a že tráví celý den pod vlivem alkoholu. To je velmi nebezpečné.“

CO S TÍM? „Je dobře se aktivně bránit. Nedopustit, aby se z našeho dne stal rozplizlý program-neprogram. Je s výhodou určit si denní režim a ten dodržovat. Vymyslet si nějaký projekt. Je to jedna z možností, jak se z izolace nezbláznit a vytěžit z ní pro sebe něco pozitivního.“

PÁR NÁPADŮ:

• „Starší lidé si mohou vzít obyčejný sešit nebo předepsanou publikaci Babičko, vyprávěj, Dědečku, vzpomínej a tam sepsat svůj život, vzpomínky na dětství, na mládí, na dobu, kdy měli své děti a teď mají vnoučata – a právě ona se z toho dozvědí, odkud jejich rodina vyšla, odkud se berou jejich kořeny…
• Nebo si vymyslet rodinnou vlajku: domluvit se, co je pro rodinu typické, a to pak nakreslit či ušít – tak jako jsou oddílové vlajky, tak ji mohou mít i rodiny nebo jednotlivci a nosit ji pak třeba na batohu…
• Takzvaná ženská ruční práce přeprogramovává mozek: člověk má příjemný pocit, že něco vytvořil a že to má nějakou hodnotu – tj. vrátit se k vyšívání, háčkování, pletení…
• …anebo k rukodělným činnostem, jako je vyřezávání Mnoho dobrých nápadů lze najít i na internetu, díky tomu vytvořit hezké a užitečné věci.
• Plus pěstovat něco aspoň na balkoně. A děláme-li to s dětmi, může nás to sblížit…
• Co se fyzické aktivity týče, doporučuje pro začátek alespoň si lehnout na podložku. A druhý den zas. A zahýbat přitom rukama, nohama. Třetí den už možná uděláme pár cviků. Nakonec třeba budeme chodit každý den běhat…