Člověk musí věřit, že to přežije, říká muž, kterého věznili nacisté i komunisté

9. květen 2020

Když 15. března 1939 obsadili Němci Československo, bylo mu pouhých 15 let. Konec války strávil v rámci totálního nasazení v Německu – z toho tři týdny v policejním kriminálu. Jen o pár let později ho komunisté poslali do uranových dolů. „Člověk musí být optimista a věřit, že to přežije. A tak jsem to přežil,“ říká dnes 96letý Jiří Světlík.

Do boje musíš jít s tím, že se to povede, říkával skaut a bývalý politický vězeň Jiří Navrátil

Na výpravě, Jiří Navrátil vlevo uprostřed

Jiřímu Navrátilovi, dlouholetému starostovi českého Junáka a bývalému politickému vězni, nedělalo potíže ani v devadesáti letech odjet na tábor, spát ve spacáku jako ostatní, krmit se z připáleného kotlíku a vyrážet s oddílem na túry.

Jako kdyby kolem něj celý život létala smrt. Ve vězení, v lágru, u soudu i v uranových dolech. „Jestli mě napadlo, že umřu? No napadlo! Ale člověk se tomu musí vyhnut,“ směje se. 

Když dnes srovnává věznění, které zažil v Německu, a to, ke kterému ho později odsoudili komunisté, říká: „Věznění v Německu trvalo rok. To se dalo přežít. A pak šest let v Jáchymově? Dělal jsem všechno, co se dělat dalo,“ vzpomíná.

„Vždy jsem se snažil přežít, odšvindlovat to,“ shrnuje celoživotní skaut, protikomunistický odbojář a držitel Ceny Paměti národa Jiří Světlík. „Zažil jsem ale samozřejmě i velice špatné věci – třeba když jsem se rozváděl s manželkou. A že by se nějaká totalita opět vrátila? Copak víte, co se může někomu náhodou zrodit v hlavě?“

Jak za protektorátu unikal hraničním kontrolám? A jak se dala ze špatné uranové rudy udělat kvalitnější pomocí Rudého práva? Poslechněte si vzpomínky muže, jehož osudy jsou zároveň i osudy 20. století.

autoři: Lucie Výborná , als
Spustit audio

Související