Čeští zahrádkáři pokryjí vlastní úrodou až třetinu své spotřeby. Přesto kolonie z měst spíše mizí

Zahrádkářské osady zabírají relativně velký prostor, a například v Praze nebo Brně je podle Jana Vávry tlak na stavbu tak velký, že odolat nemohou. Plochy jsou navíc nejčastěji vlastněné městy a zahrádkáři je mají pronajaté. Když pak nájemní smlouva skončí, dojde ke změně územního plánu a kolonie zanikne.

Spoluautor publikace „Zahrádkářské osady aneb proč neztrácet půdu pod nohama“ Jan Vávra se snaží význam těchto kolonií ve městech vyzdvihnout. „Je to důležitá a historicky zajímavá součást měst. Zároveň je to prostor pro přírodu, rekreaci a smysluplné trávení volného času. A takových míst ve městech obecně ubývá,“ vysvětluje.

Čtěte také

Jablko, které spadne ze stromu na vedlejší pozemek, už patří sousedovi, upozorňuje advokát

Důležitá je také environmentální role. „Jde o zelený prostor ochlazující vzduch, zmenšuje takzvané tepelné ostrovy ve městech. Absorbují se tam srážky, slouží i pro biodiverzitu, živočichy a rostliny. A v neposlední řadě si člověk vypěstuje lokální potraviny, které se nedováží, neskladují, nemrazí v nějakých dovozech, nebalí do plastů,“ připomíná šetrnost k životnímu prostředí.

Pro mnohé je jistě překvapivé, jak velký objem v našem spotřebním koši zaujímají potraviny vypěstované doma nebo na zahrádkách. „V celém Česku dlouhodobě platí, že jedna pětina, tedy dvacet procent, všeho ovoce a zeleniny, co doma sníte, není zakoupená. Buď jste si ji vypěstovali, nebo vám ji někdo daroval či vyměnil. A domácnosti se zahrádkami, kde si něco pěstují, pokryjí vlastní úrodou až třetinu spotřeby. To opravdu není zanedbatelné číslo,“ uvádí Jan Vávra.

Musí zahrádky sloužit čistě jen k pěstování potravin? A co konkrétně obsahuje zahrádkářský zákon? Celý rozhovor se sociologem Janem Vávrou, který zkoumá fenomén zahrádkaření, si poslechněte v přehrávači výše.