Český fousek je skvělý lovecký pes, ale také hlídač a ochránce celé rodiny

Břetislav Uchytil chová několik českých fousků, mezi nimi psa Igara a fenku Britu
Břetislav Uchytil chová několik českých fousků, mezi nimi psa Igara a fenku Britu

Jediným národním původním psím plemenem je český fousek. Jeho předchůdce choval již Karel IV., od středověku byl nepostradatelnou součástí šlechtických dvorů s právem lovu. Dnes ho vyhledávají hlavně myslivci a lesníci.

Několik psů chová Břetislav Uchytil, předseda jihočeské pobočky Klubu chovatelů českých fousků. „Český fousek je jediný český zástupce mezi ohaři. Svou povahou a způsobem práce velice dobře doplňuje lesníka. Má vynikající povahu, je to lovecky velice nadaný pes, je ostrý na škodnou, ale zároveň na hájovnách působí jako hlídač a ochránce dětí a celé rodiny,“ říká.

Kohoutková výška psů je od 60 do 66 centimetrů u samců, samice jsou o něco menší. Fenky českého fouska váží kolem 23 kilogramů, psi zhruba 26 až 28 kilogramů.

Vyskytují se dvě základní varianty českého fouska – bělouš a hnědák. Rozložení srsti po těle musí být rovnoměrné od hlavy až po prut. „Končící zima je nejhorší na udržení srsti, proto klub přistoupil k tomu, že všechny chovné jedince do 31. března kontroluje, aby splňovali veškeré podmínky, co se týče kvality srsti,“ dodává Břetislav Uchytil.

Objevit se ale může lysivost srsti, tedy drobné lysinky na těle psa. „Začíná to tím, že se lysivost objevuje na slechách a potom přechází i na boky. Jedince, kteří mají olysalé plošky na bocích těla, není možné vrátit do reprodukce, jsou vyřazeni z chovu,“ vysvětluje Břetislav Uchytil.

Pána a rodinu miluje, a tak se velice snaží spolupracovat

Český fousek byl vyšlechtěn k práci na poli, v lese i ve vodě. Jeho předností je naprosto jednoznačná součinnost a spojení s vůdcem. „Je houževnatý, klidný, přítulný. Pána a rodinu miluje, a tak se při cvičení a nácviku snaží velice dobře spolupracovat,“ popisuje chovatel.

První český spolek chovatelů českého fouska byl založen roku 1896. Brzy ale zanikl, protože byl trnem v oku německým chovatelům ohařů. Začátek 20. století a první světová válka českým fouskům také nepřidala a jejich počty šly na minimum. Naštěstí chovatelé začali hledat po všech zapadlých hájovnách a řízenou plemenitbou vrátili českého fouska mezi běžně chovaná plemena.

Dnes je český fousek prodlouženou pravou rukou myslivce. „Je to pro nás všechny srdeční záležitost. Kdo se věnuje delší dobu chovu a výcviku českého fouska, málokdy od tohoto plemene odchází,“ uzavírá Břetislav Uchytil.