Čalouníci na učilišti v Lišově skládali závěrečnou zkoušku. Nejvíc je potrápily tuhé pružiny
Na více než třiceti školách v Jihočeském kraji završují své vzdělání absolventi učňovských oborů. Při závěrečné zkoušce musí prokázat zručnost a samostatnost. Například čalouníkům na učilišti v Lišově na Českobudějovicku vznikaly pod rukama barevná křesla nebo polstrované podnožky.
„Nejdřív jsme udělali popruhy, na ně jsme našili pružiny. Ty ale byly hodně tuhé, protože jsou úplně nové. To byl největší problém, stáhnout pružiny vlastně na třetinu výšky. Byla tam spousta úkonů, já osobně jsem se u toho docela dost zapotil,“ popisuje učeň Adil Begenović závěrečnou zkoušku pro čalouníky na učilišti v Lišově.
Svůj výtvor odevzdají také Matěj Hofman a František Urban. „Nejtěžší bylo to stahování pružin a potom šití rohu na potahu,“ shodují se.
Výrobky hodnotila vyučující Markéta Říhová. „Prospěli všichni, všechny výrobky se povedly. Například z křesel, která vyráběly dívky, máme jedničku a dvě dvojky. Tam byla malá pochybení jako šikmě uříznutý molitan nebo malinko zvlněný potah na boku,“ říká.
Obor čalouník se v celém Jihočeském kraji vyučuje pouze na středním odborném učilišti v Lišově. „ V celé České republice už je asi jenom osm škol, které tento obor nabízejí,“ doplňuje ředitelka Marie Benedová.
Na lišovském učilišti nyní skládají závěrečné zkoušky také učni oboru kuchař, řezník, cukrář, prodavač, truhlář, zedník nebo práce v autoservisu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
